Obálka knihy

Archivář Jan Černý připravil další knihu o Novém Strašecí

Na pečeti hlavu člověčskú

RAKOVNÍK. Je to už sedm let, kdy v Novostrašeckém měsíčníku vyšel první článek přibližující zdejší historické události. Jeho autorem byl archivář Jan Černý a dnes – po sedmi letech – spatřila světlo světa kniha s názvem Mají od starodávna na pečeti hlavu člověčskú, která je souborem těchto článků.

„V roce 2003 se hodně mluvilo o povýšení na město a o privilegiích, tak jsem začal tímto tématem. Pak jsem něco napsal ke znaku a pečetím města. Zpočátku vycházely články nepravidelně, ale do roka dvou se to ustálilo, takže vycházejí každý měsíc. Je fakt, že se to chytlo a pokračuje to stále,“ říká. Není bez zajímavosti, že ani po sedmi letech nejsou témata vyčerpána. „Řada lidí si myslí, že Strašecí je malé město a že se tu nic nedělo. Jim vlastně dokazuji, že je stále o čem psát a že je tu pořád dost historických zajímavostí. Ukázat pestrost témat byl vlastně můj prvotní záměr.“

Časem by Jan Černý rád napsal i souborné dějiny města. Ale této práci musí podle něho předcházet články, studie a tyto sondy se musí dělat průběžně. „Když chcete vytvořit nějakou syntézu, musíte se opřít o věci, které už jsou víceméně zpracované. Bohužel se zatím našlo málo těch, kteří se hlubšího výzkumu ujali. Kdysi jsem měl představu, že sednu a napíšu dějiny Strašecí. Ale tomu musí právě předcházet ta soustředěná výzkumná činnost. Tato kniha rozhodně není souhrnnými dějinami města, chybí tam řada věcí. Velmi málo je například zpracováno osmnácté a devatenácté století a už vůbec ne dějiny po roce 1945. Zabýval jsem se i myšlenkou, že by se z těchto článků daly udělat souvislé dějiny města, ale nakonec jsem došel k závěru, že to je hloupost, že bude třeba napsat nový text.“

Zatím se Jan Černý k žádnému tématu nevracel, byť se některé věci v knize objevují vícekrát. Podstatné je podle něho to, že byly vzneseny a snad aspoň částečně zodpovězeny některé důležité otázky týkající se historie města, jako je třeba první zmínka o Strašecí, která je prý neustále uváděna chybně, záležitosti kolem třicetileté války a ožehavá témata dvacátého století jako dopad první či druhé světové války na náš region. Objeví se i několik bonbónků, jako je historie zdejšího kina, strašecké zvony, barokní památky nebo třeba elektrizace. „V archivu jsem našel plány prvních rozvodů elektrické sítě po městě i zápis o tom, kdy se poprvé v Novém Strašecí rozsvítila žárovka. Pro mě osobně je tato práce pozitivní i v tom, že jsem si natrénoval psaní populárnějších textů a pohotové zpracování nějakého tématu čtivou formou bez různých vědeckých aparátů a odkazů. Je však pravda, že když jsme se na konci loňské zimy s městem domluvili, že texty vyjdou knižně, celé jaro jsem dodělával odkazy a orientační pomůcky. Kdyby nějaký diplomant nebo student chtěl některé z témat zpracovat do hloubky, aby věděl, kam sáhnout.“

Čtenáři Novostrašeckého měsíčníku se mohou těšit na články Jana Černého i nadále, v hlavě má už řadu dalších témat, jedním z nich jsou například strašecké hospody. „Do měsíčníku píšu vždy dvojstranu, což představuje tři a čtvrt stránky rukopisu. Za sedm let to vydalo na tři sta stran. Zatím jsem se spíše vyhýbal soudobým dějinám. Jedinou výjimkou bylo kino, události roku 1945 a krátce po něm nebo zánik místních živností. Ale poválečný vývoj v Novém Strašecí je velmi bohatý a zatím tu není nikdo, kdo by se do něj systematicky a zodpovědně pustil. Byť nové dějiny moc nedělám, asi budu muset do nich nakonec nahlédnout. V okresním archivu teď uspořádávám fond města i národního výboru, takže prameny budu mít v ruce. Ale pracovat s moderní historií vyžaduje jiný přístup. Je třeba oběhnout pamětníky, vyslechnout je, porovnat jejich výpovědi s písemnými a dalšími prameny a udělat z toho nějaký závěr,“ objasňuje.

Lenka Pelcová