Robert Holý

Město a hasiči poděkovali Robertu Holému za hrdinský čin

Zachránil lidský život

RAKOVNÍK. „Vůbec mě nenapadlo, že bych tam mohl zůstat. Věděl jsem, že v hořícím bytě je paní, která volá o pomoc, a tak jsem pro ni šel,“ vzpomíná Robert Holý na dramatické okamžiky z 22. září při požáru domu ve Vladislavově ulici. Šestadvacetiletý mladík byl ve čtvrtek 24. října pozván na radnici, aby tu za svůj hrdinský čin převzal ocenění z rukou starosty města Zdeňka Nejdla.

„Je mi ctí, že mohu veřejně ocenit čin pana Roberta Holého a jsem potěšen tím, že se mezi námi v Rakovníku stále najdou lidé, kteří přispěchají druhému na pomoc,“ řekl starosta Zdeněk Nejdl a dodal: „Jen díky vaší statečnosti nedošlo ke ztrátě lidského života.“ Předání pamětního listu a náramkových hodinek se zúčastnil také zástupce Hasičského záchranného sboru Rakovník Josef Tvarůžek a navrhovatel ocenění Tomáš Nocar z krajského ředitelství.

„Že se v Rakovníku stalo něco opravdu mimořádného, mi došlo, až když mě oslovila televize Nova. Chtěli po mně kontakt na pana Holého, což jsem bez jeho svolení odmítl. Když jsem panu Holému volal, byl ještě ve nemocnici a řekl mi, že o žádnou mediální slávu nestojí. Že neudělal nic mimořádného a že by to přece udělal úplně každý. Nakonec jsem zjistil, že jeho zásah nebyl tak jednoduchý a že nasadil vlastní život, aby pomohl druhému. Pak mě začalo zajímat, zda má město Rakovník nějaké ocenění, které by mohlo udělit. A tak jsme se tu dnes sešli,“ vysvětluje Tomáš Nocar.

Jak jsme již uvedli, požár s největší pravděpodobností vznikl od vadné nabíječky telefonu. „Zásah hasičů byl poměrně šetrný, požár se dusil kouřem, takže nedošlo k jeho rozvoji. Shořela jen postel a podlahová krytina,“ doplňuje vyšetřovatel.

Na vlastní zásah vzpomíná i Robert Holý. „Byl už večer, když sousedka z vedlejšího domu přiběhla, že cítí kouř, jako by se v bytě, který je v patře domu, něco pálilo. Když jsme vyběhli ven, viděli jsme, jak se kouří z digestoře. Poslal jsem tam tátu, jestli se opravdu něco nepálí. Když otevřel dveře, vyvalil se dým. Já vyběhl schody, ale neviděl jsem ani na krok. Ztrácel jsem kyslík a začal se dusit. Kde se paní nachází, jsem nevěděl, ale podle hlasu jsem tušil, že musí být blízko. Pořád mi odpovídala. Rozběhl jsem se zpátky, abych se nadechl, protože v bytě už se dýchat nedalo. Také jsem běžel domů pro baterky a vrátil se do bytu. Hledal jsem při zemi a nakonec jsem paní objevil. Pokoušel jsem se ji zvednout ze země, ale nešlo to. Rychle jsem ztrácel sílu, proto jsem se rozhodl, že ji vytáhnu po zemi. Trvalo mi to tři čtyři minuty. Vytáhl jsem paní na schodiště, naštěstí zůstávala stále při vědomí, ale byla omámená kouřem. Vůbec jsem nepřemýšlel, že by se mi mohlo něco stát. Věděl jsem, že je tam člověk v ohrožení života. Na nic jiného jsem nemyslel. Až když jsem sám skončil v nemocnici kvůli nadýchání zplodinami, napadlo mě, že jsem tam vlastně mohl zůstat, ale v tu chvíli jsem nic takového neřešil,“ říká Robert Holý, operátor společnosti Valeo.

Pavel Sklenička