Domov Ráček letos slaví patnáct let své činnosti

Stacionář s rodinnou atmosférou

RAKOVNÍK. Letošní rok je pro denní stacionář Ráček jubilejní. V únoru tomu bylo patnáct let, co zahájil svou činnost. „Naši klienti kdysi začínali ve speciální mateřské škole a speciálním pedagogickém centru. Postupem doby však děti zestárly, a protože jim bylo už více než osmnáct, školství už je nemohlo dále zastřešovat. Hrozilo, že by se den ze dne ocitly na ulici, tak jsme se rozhodli otevřít denní stacionář,“ vzpomíná ředitelka Ráčku Ilona Hrušková. Faktem prý je, že zpočátku ani ona sama úplně přesně nevěděla, do čeho jde. „Kdybych to tušila, asi bych zůstala u školství, kde bych měla relativní klid. Ale ty děti jsem znala velmi dlouho. Dělala jsem u nich od svých dvaceti, ony se mnou jakoby stárly, takže se to v podstatě ani přerušit nedalo.“

Tehdy přešlo do Ráčku asi šest dětí. Dnes jich sem dochází celkem dvacet osm. Stacionář sídlí v polovině budovy jeslí. „Vzhledem k tomu, že je nás 28, už nám prostory nestačí, ale naštěstí máme další na Pražské. Tam jsme začínali před jedenácti lety. Tehdy jsme potřebovali umístit tři klienty. Město nám pronajalo jeden byt a před třemi lety, kdy se uvolnil další, jsme se tam ještě mohli rozšířit,“ pokračuje.

Od samého začátku funguje v Ráčku dílna. Jako první v ní byl tkalcovský stav a pracovalo se s keramikou. Postupně se však sortiment rukodělných činností rozšiřoval. „Koupili jsme další – stolní stav, začali jsme dělat košíky, když bylo Ráčku sedm, začali jsme malovat obrazy. Většinou nové činnosti souvisejí s příchodem nové pracovnice. Obrazy začaly s příchodem výtvarnice Štěpánky Rácové. Když před pěti lety přišla Markéta Kovářová, přibyly zase drogistické výrobky.“

Ráček se však nerozrostl jen počtem klientů. Znásobit se musel i počet pracovnic. Ze dvou je jich devět. Před dvěma lety si Ráčci přibrali pod sebe i kuchyň, takže dvě síly jsou zaměstnané tam. „Celých patnáct let jsme byli v obrovském zápřahu. Dá se říci, že dnes už trochu polevujeme. Zpočátku jsme dělali strašně moc akcí. Neustále musíme shánět peníze na mzdy a psát projekty na MPSV. Dnes se především snažíme udržet to stávající, více se rozšiřovat už ani nejde, protože pak bychom ztratili ten rodinný punc,“ dodává Ilona Hrušková.

Od roku 2007 platí zákon o sociálních službách, díky němuž dostávají klienti peníze na to, aby si zaplatili služby. Ze zákona proto musí Ráček a další obdobná zařízení vybírat za své služby poplatky. Rodiče si však mohou vybrat, zda se o dítě budou starat sami a peníze si nechají, nebo za ně uhradí stacionář. „V průměru se dá říci, že do Ráčku chodí každý den kolem dvaceti klientů. Doufáme, že se takhle udržíme i do budoucna, zatím jsme vždy přežili, tak to snad půjde i dál,“ uzavírá Ilona Hrušková.

Lenka Pelcová