Kapela Manon Meurt při svém prvním regulérním koncertu v Rakovníku.

Na debutovou desku vybrali od fanoušků 56 700 korun

Manon Meurt hráli poprvé doma

RAKOVNÍK. Když se před nedávnem v rozhovoru na Radiu 1 ptal moderátor kapely Manon Meurt, jestli se jim hraje lépe doma v Rakovníku nebo mimo domovinu, dočkal se nečekané odpovědi: „My jsme vlastně v Rakovníku ještě koncert neměli.“ Kapela sbírá příznivé ohlasy od fanoušků i kolegů muzikantů všude možně, ale domácí publikum je opravdu zatím slyšet nemohlo (pokud se mu nepoštěstilo být mezi zvanými při komorním koncertu v čajovně U Mořského koníka). To se ale v sobotu 5. října změnilo. Manon Meurt pořádali v klubu Letiště, přejmenovaném současnými provozovateli na Coolnu, svůj první regulérní koncert v Rakovníku. Pozvali na něj ještě plzeňskou kapelu Hypnopingu a táborské Nod Nod.

S říjnovým termínem vlastně Manon Meurt počítali pro křest svého debutového alba. Jeho výroba se ale nestihla, a tak se nakonec jednalo jen o řadový koncert. I když? Pokud by si kapela potrpěla na okázalosti, mohla koncert pojmout jako bujarou oslavu jednoho fantastického úspěchu. Jak jsme před časem psali, Manon Meurt se rozhodli zkusit tzv. crowdfunding a získat peníze na svůj debut prostřednictvím finančních darů od fanoušků. Ač mnozí nevěřili, že mají šanci vybrat za 45 dní cílovou částku 50 tisíc korun, se svým projektem na serveru ­Hithit uspěli. Manon Meurt podpořilo 84 přispěvatelů, kteří jim poslali neuvěřitelných 56 700 korun. Vydání debutu, který nevyjde na CD, ale pouze vinylech s odkazem pro stažení písní ve formátu MP3, tedy již nestojí nic v cestě.

Ale zpět k sobotnímu koncertu, který odstartovali plzeňští Hypnopingu. Ač hrají alternativní post rock, jak se škatulkují na svém profilu na bandzone, byl jejich koncert tak trochu lekcí pravého shoegazu (tedy hudebního stylu, který hrají Manon Meurt). Pomineme-li totiž hudbu, je jejich koncertní projev ukázkově shoegazový. Kluci si na pódiu žijí ve svém mikrosvětě, do publika juknou jen výjimečně a většinu času se dívají na zem ukryti za patkami svých účesů. Nesmělý projev ale jejich hudbě sluší. A ač byly české texty příjemnou změnou, zní jejich instrumentální skladby, kterých byla při koncertu většina, tak nějak zajímavěji.

Manon Meurt nastoupili jako druzí a měli pod pódiem jednoznačně největší podporu. Zpěvačka Káťa Elznicová pojala první rakovnický koncert slavnostně. Oblékla se na něj do přiléhavých černých společenských šatů, ve kterých byla opravdu sexy. Pohledu na její štíhlou postavu si ovšem publikum dlouho neužilo. Všechna postranní světla nechala kapela kvůli intimnější náladě zhasnout, takže pódium osvětlovaly jen zadní reflektory a do tváří bylo Kátě a Vojtovi vidět jen díky vánočním světýlkům omotaným kolem stojanů na mikrofony, což je charakteristický koncertní doplněk kapely.

Ve skvělé atmosféře pak Manon ­Meurt odehráli svých sedm písní a přidali ještě jednu novinku, při níž Káťa nečekaně odstoupila od mikrofonu a celou ji zpíval pouze kytarista Vojta Pejša. „Tahle písnička je moje dítě. Složil jsem ji, a to včetně textu, tak ji zpívám sám. Pořád na ní ale pracujeme, takže se to možná ještě změní a Káťa se někde přidá jako druhý hlas. Jinak je písnička tak nová, že zatím nemá název,“ říká Vojta.

Hlavní hvězdou večera byli Nod Nod, bohužel to tak pod pódiem nevypadalo. Spousta lidí po koncertu Manon Meurt odešla a další se během vystoupení Nod Nod pomalu vytráceli. Na vině byla i přílišná hlasitost. V hluku se ztrácelo vše, co vám při domácím poslechu Nod Nod připadá impozantní. Schopnost být jak křehce melancholičtí, tak uřvaně metaloví, obojí se stejnou jistotou a přirozeností, a především výjimečný hlas zpěvačky. V koncertním hluku se tak místo vlny obdivu musíte nechat unášet obavou, jak zareagují ušní bubínky, a pod pódiem vytrváte vlastně jen ze solidarity, protože tak dobrá kapela si nezaslouží hrát do prázdného klubu.

Markéta Hartlová