Další vlaštovky budou následovat

RAKOVNÍK. Po dnes již historických knihách Antonína Lhoty či Ladislava Mičky, které pojednávaly o osobnostech regionu, je na světě další publikace obdobného rázu. Kniha Romana Hartla „Král pěvců Karel Burian a dalších 80 historických osobností městysů a obcí mikroregionu Balkán“ vznikla a byla vydána na popud starosty Pavlíkova Miroslava Truxy. Jak vznikala, jak těžké bylo dopátrat se zajímavostí o životech jednaosmdesáti osobností, to jsou jen některé z otázek, na které odpovídal autor knihy.

Jak již bylo uvedeno, iniciátorem myšlenky na vydání knihy byl pavlíkovský starosta. S Romanem Hartlem se sešli asi před dvěma roky po přednášce na téma osudové ženy Karla Buriana. „Řekl mi, že by byla škoda, kdyby všechny informace, které jsem přednesl a shromáždil, zůstaly jenom v mé hlavě a našly využití jen při přednáškách. Pobídl mě, abych udělal knížku, a protože to nebylo jen zdvořilostní plácnutí do vody, kývl jsem,“ popisuje, jak vše začalo. Že kniha bude obsahovat jednaosmdesát osobností, se ukázalo až časem. Původní rozsah byl značně umírněnější – do sto stránek a asi třicet až čtyřicet osobností. Dát dohromady takto rozsáhlou publikaci bylo možné jen díky tomu, že regionální historie patří k dlouhodobému koníčku jejího autora. „Je to můj dlouhodobý zájem, takže spoustu materiálů jsem měl pohromadě nebo jsem věděl, kam pro ně sáhnout. Ale ta hlavní práce – shánění materiálů po archivech, knihovnách i od pamětníků – začala před dvěma lety. Někdy je to práce téměř detektivní, při níž hraje velkou roli náhoda a štěstí. Několikrát se mi stalo, že jsem hledal informace o nějaké osobnosti a náhodou jsem narazil na zmínku o jiné. Takto jsem se dozvěděl o osobnostech, o nichž jsem ani netušil, že měly nějaký vztah ke zdejšímu regionu.“

Jedním z nejdůležitějších momentů knihy je to, že je v ní zařazena první monografie o Karlu Burianovi. „Publikace, které již byly vydány, se většinou soustředily na nějaký úsek jeho života, nebo se týkaly jen jeho profesního života. Soukromí, které bylo pro jeho kariéru určující, pomíjely. Je to první vlaštovka, po níž by měly následovat další,“ pokračuje Roman Hartl.

Druhým velmi podstatným momentem je příspěvek o Alexisovi, prinzi von Croÿ a jeho rodině, neboť kolem osudu tohoto rodu se šíří řada polopravd až lží. „Chtěl jsem ukázat pravdu na historických faktech. Nejít jen cestou vyprávění pamětníků, ale sáhnout do archivu, vytáhnout historické dokumenty a jejich prostřednictvím ukázat, jaká byla situace ve Slabcích za války i v roce 1945. Je to důležitá součást knihy a ukazuje, jak se věci měly. Co Alexis udělal pro zdejší kraj a co následovalo v roce 1945. Stalo se mi, i když jsem mluvil s lidmi, kteří mají blízko k archivnictví, že mi tvrdili, že Alexis byl nacista. Přitom archivní prameny dokazují, že to bylo tak, jak je to napsané v knize.“

Přestože kniha Romana Hartla není, jak už jsme zmínili, první svého druhu, najdeme v ní minimálně dvě třetiny informací, které na regionální úrovni zatím nikdy nevyšly. „Pro mě byl největším překvapením vztah Antonína Mánesa ke zdejšímu kraji, konkrétně ke Slabcím, kde maloval jeden z prvních krajinářských obrazů. Nebo to, že baron František Hildprandt, majitel Slabec, sponzoroval studia Jana Evangelisty Purkyně. To byly věci, které mě samotného poměrně překvapily.“

Řadu informací se Romanu Hartlovi podařilo nalézt díky novým informačním technologiím. Dnes jsou přístupné fondy, které dříve nebyly, a jeho předchůdci je neměli k dispozici. Většinou mu prý internet pomůže najít stopu, a pak po ní musí jít a prolistovat staré noviny, knihy, jít do fondů jednotlivých osobností a hledat. „Tato kniha je takový sumář, který mně samotnému měl ukázat cestu kudy se dát dál. Přestože jsem Karlu Burianovi věnovat přes šedesát stránek, tak právě v jeho případě se tam dostalo jen to podstatnější. Mám ještě spoustu materiálu, který čeká na vytěžení,“ uzavírá nadějně pro všechny zájemce o regionální osobnosti.

Lenka Pelcová

« Zpět

Katalog služeb

Zobrazit celý katalog