Nálada na Coombalu byla uvolněná už od odpoledních hodin.

Coombal vyrazil za hranice, tématem i dramaturgií

Kníry letos s pivní pěnou

LUŽNÁ. Pivní festivaly táhnou. Stačí se přijet podívat na den otevřených dveří v pivovaru Krušovice. I letošní Coombal šel tak trochu pivním směrem, ale rozhodně ne v přímých stopách bílé pěny. Nesklouzl v lacinou zábavu, kde je muzika jen kulisou k hlavnímu záměru – pít až do němoty. Možná bylo bavorské téma Coombalu na hraně, ale k odvrácení obav z toho, že po loňské finanční ztrátě zaprodali pořadatelé duši ďáblu, stačil jeden jediný pohled na seznam účinkujících kapel. I v bavorských krojích a s kníry od pivní pěny zůstal Coombal nepodbízivý a nelačnící po masách návštěvníků, které muzika vlastně vůbec nezajímá.

Recept na to, jak přilákat do Lužné více lidí, se bohužel opět objevit nepodařilo. Prodalo se jen 254 vstupenek. Přitom všechno hrálo ve prospěch Coombalu. Počasí bylo celý den slunečné, v blízkém okolí mu nekonkurovala žádná podobná akce, vstupné bylo nižší než loni (v předprodeji a před zahájením 250 Kč a úderem poledního 290 korun, což je na deset kapel prakticky zadarmo), termín byl vzhledem k prodlouženému víkendu ideální a hlavně, dramaturgie festivalu byla nejzdařilejší za jeho historii. Nevyhraněná jedním směrem a nezahleděná pouze na malé pískoviště rakovnického okresu. Návštěvníci měli jedinečnou příležitost objevit pro sebe něco nového, co na Rakovnicku zatím neslyšeli a v některých případech už patrně ani neuslyší. Ani všechna tato pozitiva nestačila. Bohužel. Letošní ročník by si to, minimálně za onen správný krok v dramaturgii, zasloužil.

Po loňském pokusu o velký hudební festival s velkým pódiem a rozmáchlým prostorem se Coombal s pokorou vrátil domů. Tyršovo koupaliště nechal superhrdinům a návrat do luženského areálu Na Mlatě oslavil s maskotem v bílých podkolenkách, kalhotách s padacím mostem a tralaláčkem. Fanoušci festivalu ho pojmenovali Helmut a pořadatelé mu dali před Coombalem prožít žhavé dobrodružství v krabicovém propagačním klipu. Helmut sice mezi návštěvníky nenašel tolik spřízněnců jako měl loni kapitán Bíbr, ale přesto se několik krojovaných odvážlivců objevilo. Ti skutečně nejgermánštější – Jan Koutecký a Katka Homolová byli večer oceněni společně s nositeli nejknírovatějšího kníru Jirkou Paterou a nejerotičtějšího kníru Štefanem Dunajem. Ostatně i se samotnými kníry to bylo letos trochu na štíru. Možná ale publikum natolik omládlo, že je na to jednoduchá odpověď: Prostě nerostou!

V bavorském duchu se odehrávalo i soutěžení mezi jednotlivými koncerty. Líté boje s tupláky piva moderátoři festivalu Marek Bradáč a Gabriel Pleska (mimochodem ve svých rolích výborní) nazvali soutěží o nejrychlejšího oktobrpíče (podle Oktoberfestu a zadání vypít tuplák piva na ex a co nejrychleji).

Coombal byl ale hlavně o muzice. Letos poprvé pořadatelé upozadili regionální scénu a sáhli za její hranice nejen v případě headlinerů. Z místních kapel tak hrály jen Falešná ozvěna, Zima a The Followers, kteří se po dvou letech od derniéry na přání pořadatele zcela mimořádně oživili, ač by si Vojta Pejša a Jirka Bendl raději než na rockery zahráli se svojí současnou kapelou Manon Meurt.

Festival byl žánrově vyvážený, žádný styl mu jasně nedominoval. Vedle scény Himmel, kde do večerního vyhlášení nejkníratějších knírů kromě zmíněných „regionálek“ hráli také No Codes Future, Killerpanda, Frufru a Dirty Blondes, mohli návštěvníci zabloudit i na scénu Herrgott, kde hráli od 12 do 23.30 hodin DJ´s.

Coombal měl nakonec tři hlavní hvězdy. Pro fanoušky líbivých a houpavých melodií jimi byli Goodfellas, pro vyznavače agresivnějšího stylu, který se s nikým a ničím příliš nemaže, Hentai Corporation a pro snivé a hloubavé melancholiky uhrančivý Boris Carloff. A ač měl sám před koncertem jisté obavy, jak coombalové publikum jeho hudbu, která není jednoduchá, pobere, přijalo ji skvěle.

Markéta Hartlová