Václav Tobrman se účastnil celorepublikové soutěže a uspěl

Nejlepší mezi skutečně barovými pianisty

RAKOVNÍK. V úterý 30. dubna si návštěvníci Šalandy opět mohli vychutnat muziku v podání Václava Tobrmana. Vzhledem k tomu, že večer byl koncipován jako večer splněných hudebních přání, byla na repertoáru poměrně pestrá směs známých melodií. Málokdo z posluchačů však tušil, že zde vyhrával třetí nejlepší barový pianista v republice. Alespoň podle výsledků v celorepublikové soutěži.

„Zavolal mi jeden kamarád a kolega muzikant, že tato soutěž existuje a pokud se nepřihlásím, tak mě přihlásí. Tak jsem se přihlásil,“ objasňuje, jak se ke zmíněné soutěži dostal. Klání o nejlepšího barového pianistu pořádala firma Petrof (výrobce klavírů) a hotel Boscolo. Přestože se soutěž týkala pouze České republiky, účastnili se jí někteří cizinci. „Byl tam Rus, Maďar, Slovák, Angličan, ale všichni žijící v České republice. Také přijela jedna Slovenka,“ pokračuje Václav Tobrman.

Soutěž byla postupová, do prvního ze tří semifinalových kol se přihlásilo dvacet dva soutěžících. „V prvním kole jsme měli volnou ruku, mohli jsme předvést cokoliv. Zahrál jsem to, o čem jsem si myslel, že by mohlo porotu zaujmout, a pak mi přišlo mailem, že jsem postoupil. V parametrech bylo pouze to, že si máme připravit jednu skladbu. Zahrál jsem směs písní, které běžně hraju, a jako jeden z mála jsem i zpíval a jako jediný jsem předvedl svou specialitu – imitaci trumpety a trombonu na ústa,“ popisuje.

Do druhého kola postoupilo patnáct účastníků, kteří měli zahrát dvě skladby z vážné hudby a dvě z popového soudku od 80. let do současnosti. „Museli jsme poslat seznamy pěti skladeb a porota si na místě vybrala dvě, které jsme předvedli. Hrál jsem Habaneru z Carmen a Non stop od Michala Davida. V dalším kole byl systém stejný a jako téma byla lidová píseň a filmová hudba,“ pokračuje Václav Tobrman. Předposlední kolo bylo v rytmu latinsko-americké muziky a zazněly v něm písně Jiřího Suchého.

„Měl jsem určitou představu, kdo by mohl postoupit do finále, ale netrefil jsem se. Měla to být soutěž o nejlepšího barového pianistu, a vlastně všichni kromě mě, kteří po barech opravdu hrají, vypadli během posledního kola a do finále jsem postoupil pouze já. To už bylo jasné, že se soutěž posunula jinam. Nakonec se snažili najít pianistu s nejlepší technikou a se schopností zaujmout lidi, což je trochu něco jiného. Ve finále jsme improvizovali na čtyři vylosované tóny a pak byl asi patnáctiminutový volný vstup. Zatímco já jsem zahrál průřez různými evergreeny a hity, které se hrají v barech, kolegové to pojali hodně koncertně – prezentovali spíše virtuosní techniku,“ komentuje finále v němž skončil třetí.

„Vzhledem k tomu, jak se změnilo zaměření, jsem dopadl dobře. Je otázkou, zda výsledek byl skutečným vítězstvím pro ty, kteří byli přede mnou. Titulek na iDnes byl – nejlepším barovým pianistou se stal Petr Ožana. To je pianista, který právě absolvoval HAMU, obor piáno, a jeho snem je hrát v Rudolfinu. Nevím, zda mu to, že je nejlepším barovým pianistou, prospěje v jeho hudebních kruzích,“ uzavírá.

Lenka Pelcová