Hrát se dá i na kamennou kytaru

RAKOVNÍK. Z některého koncertu odchází člověk uspokojený kvalitou a náročností předvedeného výkonu, z jiného s dojetím a uslzenýma očima, z dalšího pak se jakoby vznáší na obláčku melodií. Jen zřídkakdy se tyto věci spojí v jedno a nastupuje dokonalý prožitek. Tento soulad nastal v případě koncertu nazvaného Turné pro dvanáct strun a čtyři ruce, jehož protagonisty byli Štěpán Rak a jeho syn Jan Matěj Rak. Dvě kytary rozezvučely sál rakovnického KC ve čtvrtek 18. dubna.

Trochu překvapivý byl úvod koncertu, který patřil písni Do svidania. „Obvykle touto skladbou na krásný Jeseninův text končíme, ale dnes s ní zcela záměrně začínáme. To má návaznost na jeden významný pořad ruské televize, který se jmenuje Ždi meňa a je obdobou naší Pošty pro tebe,“ objasnil Štěpán Rak a přivítal štáb ruské televize, který pořizoval záznam z koncertu. Díky tomuto pořadu se Štěpán Rak před třemi lety poprvé v životě setkal se svým bratrem. Tento kytarista je známý nejen tím, že byl prvním profesorem na AMU v Praze, který tam učil klasickou kytaru, či tím, že je významným hudebním skladatelem, ale i svým neobvyklým dětstvím. Jako novorozenec se dostal do Prahy se Svobodovou armádou, v níž sloužili i jeho otec a matka, zakarpatští Ukrajinci. Bohužel, malý Stěpka byl velmi nemocný a rodiče se museli vrátit domů. Nechali jej tu v nemocnici, pak se ale uzavřely hranice a Štěpán byl dán k adopci. Jeho adoptivní rodiče si nepřáli, aby pátral po svých biologických předcích a Štěpán Rak jejich přání akceptoval, takže se svou matkou ani otcem se nikdy nesetkal.

Během koncertu se otec se synem po každé skladbě střídali, občas zazněly i obě kytary společně. Repertoár obsahoval jak klasické skladby, tak i ty zcela moderní a to z různých soudků. V podání Jana Matěje zazněla například Hm, hm, ach ty jsi úžasná a především několik Ježkových skladeb. Umíte si například představit Bugatti step na kytaru? Je to něco opravdu úžasného, ale i Život je jen náhoda rozhodně stála za poslech. „Jaroslav Ježek je můj nejoblíbenější skladatel. Kdyby se měly udělovat medaile za českou populární hudbu, musel by získat všechny zlaté. Ježek vytvořil spoustu nádherné muziky a jeho jedinou chybou bylo to, že v Americe zemřel, že se v ní nenarodil. Pak by ho znal celý svět,“ uvedl Jan Matěj Rak.

Štěpán Rak pozval posluchače na jednu z nejkrásnějších kytarových melodií. Původem snad italská skladba je u nás známá pod názvem Láska k nám přilétá. V jeho podání zazněla i jeho vlastní píseň pro biblického Davida, či Yesterday od Beatles. Přiblížil i svůj životní příběh, když popsal, jak proběhlo první setkání s bratrem. „Bylo to pro mě naprosto neuvěřitelné. Měl jsem koncert v Kyjevě a kolem mě byla neustále televize, po koncertu za mnou chodili gratulanti, televize se přiblížily, když ke mně přistoupil takový prošedivělý pán s hůlčičkou, objal mě a řekl – Sťopka, ja tvoj brat Voloďa. Brečeli jsme oba a já pocítil něco, co jsem do té doby neznal.“

Kromě jeho životního příběhu bylo pro posluchače silným zážitkem představení jeho kamenné kytary. „Hrál jsem na nejrůznější nástroje, jednou, když jsem v Pelhřimově hrál na tu kytaru ze sirek, tak ke mně přišel sympatický mladý muž, sochař Jan Řeřicha, který už vyrobil kamennou loď, která přeplula Vltavu, reproduktor či mikrofon a řekl, že mi vyrobí kamennou kytaru. Když s nástrojem přišel, vypadly nám oči z důlků. Je z kamene Verde Guatemala, který je starý asi 250 – 300 milionů let. Fascinovalo mě, že struny rozezněly duši tak starého kamene. Kytara má v sobě cosi uklidňujícího.“ O tomto koncertu by se dalo psát ještě dlouho, protože byl skutečně velmi nevšedním zážitkem. Na závěr však jen dodáme, že kytaristé přidávaly dvě skladby, kdy se v jedné z nich sešly v premiéře kamenná kytara a historický nástroj, na který hrál Jan Matěj.

Lenka Pelcová

« Zpět

Katalog služeb

Zobrazit celý katalog