Protagonisté se do svých postav dobře vžili, velmi jim vyhovuje i retro styl.
Literárně-dramatický obor představil dvě nové inscenace
Valentinská premiéra i o zamilovanosti
NOVÉ STRAŠECÍ. Valentinský čtvrtek 14. února patřil v novostrašecké ZUŠ hned dvěma premiérám. V podvečerních hodinách mladší i starší členové literárně-dramatického oboru předvedli, jaké inscenace za rok či dva nazkoušeli. Mladší – děti deseti až dvanáctileté vystoupili s loutkovou pohádkou Kouzelné chřestidlo. Ty starší pak s dramatizací povídek Alexandry Berkové z knihy Kniha s červeným obalem. Jak obě inscenace vznikaly, přibližuje učitelka dramatického oboru Iva Vachková.
Vzhledem k tomu, že jako prvním patřilo jeviště mladším dětem, věnujme se tedy nejprve Kouzelnému chřestidlu. „Na této inscenaci pracujeme už druhým rokem. První rok jsme hledali nějakou indiánskou pohádku, hráli jsme si s indiánskými motivy, kašírovali jsme loutky a vyráběli jsme je,“ popisuje začátky. V podstatě se dá říci, že celá scénografie je výtvorem dětí. „Půl roku jsme například dělali hlavičky, než jsme je zvládli. Vloni na konci školního roku jsme udělali jakousi improvizovanou premiéru, protože žáci hrozně moc chtěli ukázat loutky. Ale pochopitelně s nimi ještě neuměli pracovat, takže teď jsme se další rok učili techniku vodění maňásků či jak maňásek maňáskovi předává rekvizitu a co se s nimi všechno dá dělat,“ pokračuje.
Z pohádky nakonec vznikl příběh, který sice má málo slov – což odpovídá stylu vedení maňásků – ale zároveň předá vše, co předat má. Pohádka trvá dvanáct minut, ale jsou za ní vidět dva roky práce.
V případě dramatizace starších žáků bylo podle Ivy Vachkové nejtěžší najít nějakou vhodnou předlohu. „Poslední dva roky jsme pracovali s norskou knížkou Ledový zámek, která řeší otázku osamělého přátelství a latentní sebevraždy. Takže teď jsme potřebovali něco zábavnějšího a veselejšího. Navíc přišlo období, že holky začínají chodit s klukama a kluci se ohlížejí po dívkách, tak jsme chtěli, aby se i toto v příběhu odrazilo. Přitom jsme nechtěli žádnou stylizaci. Žáci chtěli něco, kde budou hrát své vrstevníky a přitom, aby to nebyl příběh ze současnosti, měli zájem o nějaké retro,“ popisuje Iva Vachková.
Po tomto rozhodnutí čekala členy dramaťáku obtížná fáze. Poté, co přečetli poměrně dost knih, vzpomněla si Iva Vachková na publikaci Alexandry Berkové s názvem Kniha s červeným obalem, kde jsou povídky o dívce v průběhu let. Její příběh začíná na druhém stupni ZŠ, pokračuje přes gymnázium, vysokou školu až po dospělou ženu.
„Vzali jsme si motivy z prvních dvou povídek, ale pak jsme zjistili, že nemáme podklad pro třetí děvče, takže ten jsme vymysleli. Scénář je stále ještě v běhu. Hodně se odchýlil od knížky, domysleli jsme řadu souvislostí a motivů, ale pak jsme toho hodně vyházeli. Zatím se stále nedá říct, že to, co dnes předvádíme, je finální podoba textu. V zásadě se nám vylouply tři postavy dívek, o které se pokoušejí kluci, nebo se s nimi rozcházejí. A ani jedné z nich to nevyjde. To je v podstatě základ inscenace, který vznikl z improvizací nad textem, takže dnes už to vlastně Alexandra Berková není,“ uzavírá. (K představení tentokrát z pohledu dětí se vrátíme v příštím vydání Raportu.)
Lenka Pelcová
