Na slavnostní kolaudaci napeklo sdružení dorty, na tomto je vyobrazena kostelícká kaple.
Místo zprávy od předků našli jen sršní hnízdo
Věžičku sundali jeřábem
KOSTELÍK. Do kaple sv. Máří Magdaleny v Kostelíku už nepoteče. Na stropě nad oltářem sice stále zůstává „vodní freska“ a průhled do krovu, ale i ty časem zmizí. S opravou kaple chce občanské sdružení Kostelík pokračovat. Letos se mu podařilo provést to nejdůležitější – opravu sanktusníku a krovu, na což získalo grant 50 tisíc korun z Purkyňovy nadace. V sobotu 8. prosince se konala slavnostní kolaudace.
„Kaple je majetkem římskokatolické církve. S církví máme dohodu, že ji můžeme využívat, za což jsme moc rádi. Díky tomu se znovu stává společenským a kulturním centrem v obci. Pořádáme tu koncerty a přes léto funguje i jako knihovna. O kapli jsme se začali zajímat už v roce 2008, kdy jsme sdružení zakládali. Následujícího roku jsme pozvali tesaře, aby se podívali, v jakém stavu je střecha. Provedli zkušební vrty do trámů a zjistili, že některé jsou napadeny dřevomorkou,“ říká Petr Klaub, předseda sdružení Kostelík.
Když přijeli letos znovu, aby zjistili, jak daleko se od té doby dřevomorka dostala, už byly trámy, v nichž předtím dělali sondy, jako z perníku. „Zhoršilo se to rychle. Věžička už se začala naklánět. Zvenku sice vypadalo, že je vše v pořádku, ale základna, na níž celá konstrukce držela, byla ve velmi špatném stavu. Pozitivní však bylo, že se problém týkal jen věžičky, která byla novodobější a z neošetřeného smrkového dřeva, krov je z jedle. Dřevomorka se naštěstí držela jen ve smrku,“ říká Petr Klaub.
Rekonstrukce probíhala od září do listopadu. „Hlavní práce se dělaly kolem věžičky. Právě tudy tekla do kaple voda a postupně likvidovala i strop nad oltářem. Půdu jsme u té příležitosti vyklidili, byla v ní spousta suti a dalšího materiálu,“ popisuje Radim Perlín, člen sdružení. Trámy krovu byly očištěny speciálním kartáčem a poté naimpregnovány. Některé trámy u štítové zdi byly protézovány. Sanktusník se nakonec musel sejmout a opravit mimo střechu.
„Jinak bychom se k němu nedostali. Věžička má dvě části. Tou první je konstrukce se sloupy, které ji drží, a druhou je horní část pobitá mědí. A k té bychom měli přístup jen za předpokladu, že by se sundala krytina střechy. A ta je bohužel nad půlkruhovým závěrem plechová, takže by se zničila a musela by se dělat nová. Proto bylo mnohem levnější sundat věžičku jeřábem dolů, opravit ji na zemi a pak ji zase jeřábem usadit na střechu. Bylo to náročné, vyžadovalo to jemnou práci, ale firma Dašek je zkušená a odvedla skvělou práci,“ říká tesař Jan Kolář z Kounova.
Sdružení uložilo do cibule věžičky tubus se zprávou pro budoucí generace. Kromě fotografií do něj umístilo Slabecký zpravodaj, Kostelícké noviny a mince. „Těšili jsme se, že v cibuli něco najdeme, ale nebylo tam nic. Jediným nečekaným objevem na půdě nakonec bylo jen sršní hnízdo. Naštěstí už bylo ve chvíli, kdy se tesaři pustili do rekonstrukce, prázdné,“ přibližuje Radim Perlín.
Slavnostní kolaudace se zúčastnil i farář Václav Kružík, pod jehož farnost Kostelík spadá, a předseda správní rady Purkyňovy nadace Dalibor Černý.
„V našem posledním grantovém řízení bylo podpořeno pětadvacet projektů z celé republiky. Žádostí nám ročně přichází kolem padesáti nebo šedesáti. Výběr je opravdu složitý, protože mezi projekty není skoro žádný rozdíl. Pravidla jsou daná, a tak se hlásí stejnorodá skupina nadšenců. Snažíme se proto podporovat především projekty, kdy je na záchranu opravdu nejvyšší čas. To se v žádostech snažím nalézt,“ říká Dalibor Černý.
Markéta Hartlová
