Kulturní dům ve Chlumě se zavírá. Nenašel se nájemce

Markety likvidují české hospody

CHLUM. Jako chlumskému rodákovi se mi o tom těžko píše. Kulturní dům ve Chlumě, se kterým má většina místních spojeny nezapomenutelné zážitky z plesů, oslav posvícení a dalších akcí, osiřel. Tamní hospoda se zapíše na smutný seznam uzavřených provozoven. Jana Valigurčiová, která podnik doslova hýčkala čtyři a tři čtvrtě roku, se rozhodla skončit a nikdo jiný nemá o provozování hospody zájem. Městys Pavlíkov, do jehož samosprávy Chlum spadá, nabídl hospodu s venkovním posezením, sálem pro 150 lidí, solidním bytem, hřištěm pro míčové hry a dětským areálem s hracími prvky k pronajmutí v tisku i na úřední desce. Nikdo se nepřihlásil. A tak se 25. srpna uskutečnila rozlučka a o den později se na dveřích objevil nápis Zavřeno.

Kulturák nikdo nechce

„Nového nájemce hledáme už několik měsíců. S výjimkou jednoho pána, který přišel, že hledá práci pro partnerku, ale pak se už neozval, se nepřihlásil vůbec nikdo,“ sdělil nám starosta Pavlíkova Miroslav Truxa. Nájem za celý areál s bytem je přitom jen symbolický. Obec požaduje 2000 korun měsíčně za byt a stejnou částku za hospodu se sálem. Celkem 48000 Kč.

Podle člena zastupitelstva Miloslava Šamonila, který bydlí v Horním Chlumě, je hospoda stále velmi slušně navštěvovaná, takže se jejímu uzavření podivuje. „Je to o to horší, že se nám blíží posvícení a pěkná, což je u nás tradice, kterou si bez hospody neumíme vůbec představit. Snad to nějak vyřešíme ve spolupráci s hasiči,“ doufá Šamonil a posílá nás za paní hospodskou.

Levné lahváče a poplatky

Janu Valigurčiovou nacházíme na dvorku rodinného domku. V hospodském bytě už nebydlí. Rodině se podařilo najít bydlení přímo ve Chlumě. Takže i vyřešená bytová otázka může být jedním z důvodů, proč hospodu pouštějí. „Máte toho dost?“ ptám se na úvod, ale paní Jana kroutí hlavou. „Na rovinu říkám, že se mi bude stýskat, myslím, že bude i nějaká ta slzička. Ale už to prostě finančně nejde utáhnout. Je taková doba, že do tý hospůdky už tolik lidí nepřijde. A náklady jsou moc velké. První tři roky byly úplně zlatý. Takže jsme investovali do hospůdky i do jejího okolí. Bavilo nás to, věnovali jsme se tomu celá rodina. Ale teď se to hodně zhoršilo. Čtvrtky a neděle ještě ujdou. Ale pátky a soboty jsou slabý,“ vysvětluje.

Důvodů, které komplikují hospodám život, vidí několik. „Svoji roli hraje i obchodní politika pivovarů a marketů. Když si v obchodě můžete koupit lahvové pivo za třetinu ceny točeného, proč byste chodil do hospody? Markety nás hospodský ubíjejí. My máme nákupku u piva 12 nebo 13 korun, vy se v marketu dostanete u stejného piva na 6 korun. Lidi si sednou na dvoře, ugrilujou si maso a dají si radši tři lahvová piva za cenu jednoho točeného. Další metlou jsou nejrůznější poplatky. Kvůli televizi nebo rádiu platí hospodští Ochrannému svazu autorskému, ale také Integramu, což dělá ročně 5000 korun. Ročně protopím 220 metráků, to máte 55 tisíc. K tomu 4000 korun elektřina, voda, odvoz odpadků. Když náklady rozložíme do dvanácti měsíců, potřebujeme měsíčně vynaložit 15 tisíc korun. A to já tady nevydělám. Když vytočíte čtyři sudy za týden, tak si to spočítejte. Pivo stojí 22 korun, ale ze sudu nevytočíte 100 piv. Já netočím patoky, takže odrazím, každý den pivo odtočím, dělám proplachy, které také něco stojí. Je to všechno stále dražší a dražší.“

Smrtící pokuta

Přesto se paní Janě bude po hospodě stýskat. „Tady jsou totiž úžasný lidičky. Dělali jsme společné akce, jako třeba pivní pochod s basami, dětský den. S holkama jsme chodili každé pondělí cvičit, dokud mi to můj zdravotní stav dovolil. Na Silvestra jsme chystali scénky, to mi bude chybět. Ale budu doufat, že hospodu někdo převezme a že to tu neskončí. Já mám svoji práci v Rakoně, ale pokud bude čas, budu pomáhat. Třeba s dětským dnem určitě. Nějak jsme tu zakotvili, sehnali jsme bydlení, děti jsou tu spokojené, takže tady zůstáváme, ale z hospody jsme se rozhodli odejít. Asi poslední kapkou byla pokuta od Integramu, který nám zpětně vyměřil poplatek za televizi, o němž jsme vůbec nevěděli. Museli jsme zaplatit 53 tisíc korun a to nás tak nějak dorazilo,“ vysvětluje Jana Valigurčiová.

Pavel Sklenička