Řezání s vůní chmele a chutí piva

PŘÍLEPY. „Pivo, chmel, slad – to mám rád!“ Alespoň pár dní to pro zhruba dvacítku výtvarníků, kteří od 12. do 18. srpna tvořili na louce u Libora Daenemarka, platilo. Bylo to totiž motto letošního ročníku Řezbářského symposia v Přílepích, takže se jím, chtě, nechtě, museli inspirovat. Někteří zakomponovali do svých děl chmelovou révu, jiným byl inspirací až finální produkt ze zeleného zlata.

Jak vypadá chmel?

Řezbáři z Rakovnicka to měli jednodušší, pro ně není chmel neznámou plodinou. Ostatní, pokud při tvorbě neupřednostnili pivo, museli před odjezdem do Přílep zasednout k internetu. „U nás není po chmelu ani památky, a protože jsem se rozhodla dělat chmelovou šišku, musela jsem zapátrat, jak vypadá. S jistou představou jsem sem přijela a v domnění, že je šiška kulatá, jsem začala řezat. Bohužel až v průběhu tvorby jsem zjistila, že je v půdorysu v podstatě čtverhranná, což mi na internetu zamlčeli,“ směje se Ines Vejrová a dodává, že se od té doby snaží hlavně o to, aby výsledkem nebyla šiška borová. Vyřezáním ale její práce neskončí. Jako každoročně si přivezla měděné plíšky. „Je to moje know-how, nikdo jiný to tu nedělá. Já tím doháním, že nejsem řezbář, a dodávám tomu efekt. Takže do šišky nakonec natluču měděné plíšky,“ dodává.

Hrátky s časem

Hodinářský koutek, tak se dalo nazvat místo, kde tvořili řezbáři Jaroslav Davídek a Emil Pejša. U Jaroslava Davídka to nebylo překvapením, je totiž známý jako kukačkář. „Jak budou hodiny vypadat, mám tady na náčrtku,“ ukazuje. Kromě chmelových listů a hlávek použil jako další motivy varnu, pivovarská prkénka na stahování pěny a hospodského s pípou. Číslice na ciferníku měly z části podobu čárek, které dělají hostinští na útratové lístky, a od desítky do dvanáctky je doplňovaly stupně jako odkaz na stupně piva. A protože používá mechanický kukačkový strojek, bude hostinský vždy při odbíjení půl a celé hodiny pohybem ruky nabízet půllitr s pivem.

Hodiny vyřezával i Emil Pejša: „Dělám je běžně, ale tady na symposiu poprvé. Chmelové téma jsem do nich dostal dvěma chmelovými listy.“ A nebyl by to Pejša, kdyby do nich nepropašoval i svoje tradiční motivy inspirované ženským tělem. Ti pozornější na nich objeví náznak ženského klínu.

Na pivní pupek s pilou

Další z místních řezbářů Jaroslav Eliáš z Lužné si jako námět vybral pohled do hospody. Vyřezával hlubší reliéf a jak je pro něj typické, vypracovaný do nejmenších detailů a s množstvím figur. Letos se mu podařilo překonat smůlu předchozích ročníků, kdy mu vždy zkomplikoval práci kaz ve dřevě. Dřevo, jež si dovezl, bylo tentokráte zdravé. „Prokletý“ špalek ale vyfasoval jeho kolega Přemek Bouška: „Nestojí za nic, dřevo je ztrouchnivělé, ale musím si s tím poradit. Řežu hlavu, do které budou vsazeny tři lahve piva. Je to reklama na pivo.“

Jediným řezbářem symposia, který nepoužívá dláta, ale motorovou pilu, je Robert Hořínek. Jeho socha byla letos největším dílem. „Postava je trochu realističtější, než dělávám. Figura bude vrostlá do stoličky a bude mít velký pivní pupek. O ten jde nejvíc, takže obličej bude mít jen hrubé rysy. Navíc to bude i praktické, protože v náznaku ruky bude možné odložit skleněný půllitr,“ vysvětluje Robert.

Ne černá, ale chmelová

S chmelovým tématem se zdárně popasovaly i výtvarnice, které tvoří bez dlát. Keramička Julie Kolocová a textilní výtvarnice Lenka Limová. „S chmelovým tématem nemám žádný problém. Teď už mám hotový čtvrtý výrobek na toto téma. Začala jsem s chmelovou dámou, následovala chmelová královna, chmelová kočka a teď pracuji na chmelové madoně. Já se dobře sžiji s jakýmkoli tématem,“ říká s úsměvem Julie Kolocová. A pokud náhodou někdo přišel s námitkou, že na madoně není nic chmelového, okamžitě vymyslela odpovídající legendu: „Madona, žena znalá všeho, věděla, jaký mok dokáže v pravou chvíli pozdvihnout tělo a duši. V některých krajích mají černé madony, v našem chmelovém kraji máme madonu chmelovou.“

Lenka Limová se s tématem z počátku potrápila, pracuje totiž s vlnou, a tak ji dlouho nic nenapadalo. „My hadrníci to máme těžké, ale byla to výzva. Umanula jsem si, že to udělám z krosienek. Krosienka je technika zpracování vlny, dříve se s ní dělaly součásti krojů. Je to taková pružná síťovina, oka jdou libovolně roztahovat. Celé je to zavěšené na tyčích, což odkazuje na chmelnici. Holky už tomu vymyslely název, je to DNA humulus lupulus.“ Symposium mělo chmelovo-pivní podobu z prostého důvodu, jeho konání bylo součástí projektu, jehož název je shodný s mottem a na který získala obecně prospěšná společnost Rakovnicko dotaci z programu Leader.

Markéta Hartlová

« Zpět

Katalog služeb

Zobrazit celý katalog