S Jiřím Karlem jsme se prošli po „Osvěťáku“

Sál s klubovnou pro 200 lidí

RAKOVNÍK. Dům osvěty bude sloužit veřejnosti až od září. Proto jsme se rozhodli, představit vám jej zatím alespoň slovně. Průvodcem je ředitel KC Jiří Karel. To, že budova prošla rekonstrukcí, je každému jasné hned u vstupu. Příchozí těžko uvěří, že před šesti lety to byla ruina.

Architekt Karel Zuska rozdělil vstup souměrně do tří částí, levá slouží galerii, střed je pro sál a pravá strana je určena pro zázemí baru. „Nebude se tu vařit,“ konstatuje ředitel KC, zatímco vstupujeme do zázemí určeného obsluze. Nechybí zde sprcha, výlevka a toaleta pro personál, poměrně velký sklad na sudy piva. Zadem vcházíme do baru, a přestože Jiří Karel vypočítává jeho zařízení – presovač, myčka, chladící zařízení, pípa – a říká, že se zde budou čepovat minimálně dvě značky mě upoutává část určená pro návštěvníky. Nevelký prostor je příjemný i díky svému ladění do šedé a červené, opticky jej zvětšují čtvercová zrcadla, jimiž je horní část stěn přímo poseta. „Škoda, že není o tři metry širší. Bohužel, aby tato část splnila všechny normy, zázemí baru zabralo velkou část prostoru,“ pokračuje Jiří Karel.

Přímo proti baru jsou dvě malé šatny, mohou být propojené nebo oddělené, my však stoupáme po schodišti ke klubovně. Právě ono je jednou z mála původních věcí v „Osvěťáku“, kámen byl chemicky vyčištěn, aby trochu ožil. V mezipatře je vstup do místnosti pro správce objektu a pořadatele, ta však patří ke staré části. V patře nás vítá příjemná klubovna. „Předpokládáme, že bude sloužit nejen během koncertů, ale že ji budou využívat i kapely ke zkouškám. K uložení nástrojů budou sloužit tři malé místnosti. Myslím, že stačí na kombo a sadu bicích,“ objasňuje ředitel KC. Těchto boxů tu mělo být více, ale jak se projekt vyvíjel, zabrala značnou část prostoru klimatizační jednotka, kterou se sál vytápí.

Z klubovny je vstup na malou galerii. Ta je již vybavena původním nábytkem z KC. „Není ideální, ale myslím, že do těchto prostor je dostačující. Navíc v současné době by nám město ani jiný mobiliář koupit nemohlo, takže jsme rádi, že jsme si jej nechali,“ pokračuje. Z galerie se díváme na sál, který svítí novým parketem a pracovištěm pro zvukaře či „dýdžeje“. „Pódium je stejně velké, jako bylo, ale i ono dostalo novou podlahu, v níž je rozvedena kabeláž, původní je i portál. Na pravé straně pódia je strojová část a na levé malý sklad. K dispozici je i funkční elektrická opona. Snad jediným negativem je vstup na pódium předem. Kapacita sálu včetně klubovny je asi 200 lidí, což je přiměřené pro kapely menších forem,“ vypočítává a slibuje, že zde letos budou i jedny z Jazzových Vánoc.

Na rozdíl od velmi příjemných prostor, které jsme zatím prošli (včetně WC), čeká nás pod pódiem velmi neútulná a po nedávných deštích i trochu vlhká, i když vyčištěná a nově nahozená místnost, kde byly a opět budou šatny umělců. Přízemí je téměř bez problémů použitelné pro vozíčkáře, jedinou drobnou překážkou je menší schůdek u vstupu, který se však dá poměrně snadno překonat. Dům osvěty doplňuje příjemný dvůr s dřevěnými doplňky. „Ještě sem koupíme několik kusů venkovního nábytku. Jediným limitem během produkcí pak bude, že kvůli hluku budou zavřené dveře, ale během přestávek jej budou moci návštěvníci plně využívat,“ říká ředil KC a na závěr přibližuje i pokladnu: „Máme tu už funkční kamerový systém jako v KC a pracujeme na on-line propojení pokladen.“

Lenka Pelcová