Dalibor Blažek a Anička Voříšková při práci v Osvěťáku.

Výzdoba staronového kulturního stánku je na členech výtvarného kroužku

Borůvkový trombonista V osvěťáku

RAKOVNÍK. Oficiální otevření má Dům osvěty už za sebou, přesto právě v těchto dnech dochází k dokončování jeho vnitřních úprav. Podílí se na nich výtvarný kroužek, který funguje při GZWR a úzce spolupracuje s Rabasovou galerií. Díky němu vítá příchozí v předsálí namalovaný trombonista a nápis bar. Tím však práce členů výtvarného kroužku zdaleka nekončí.

„Je složité říct, kdo vymýšlel návrhy, děláme na nich už téměř dva roky. Vždy se objevil nějaký nápad a ten se následně přepracovával, takže se na něm podílel každý člen kroužku. Děti hodně pomohly i s rozkreslováním návrhů, takže jsme viděli, jak by to tu mohlo vypadat,“ objasňuje vedoucí kroužku Dalibor Blažek. Na studiích se pochopitelně nepracovalo dva roky soustavně. Přestože měl kroužek k dispozici plány a několikrát navštívil staveniště, je dnes jeho členům jasné, že kdyby na místo zavítali až nyní, návrhy by vypadaly jinak. Na prvotních návrzích se objevil kytarista, saxofonista či zpěvačka, ale záměr byl – něco méně tradičního, ale na první pohled jasného – tak zvítězil trombonista.

Nečekejte však realistickou malbu, vstup zdobí jeho silueta, která vystupuje z „borůvkových aur“. Barvy jsou výsledkem konzultací s architektem Zuskou a ředitelem galerie Václavem Zoubkem. „Pan architekt chtěl něco do modra, takže toho jsme se museli chytit. Ale ještě pořád je dolaďujeme. I to, co tu vidíte, asi předěláme. Zmizí jedna barva, ale ještě počkám, co na to řekne Anička,“ říká Dalibor Blažek. Změna se týká žluté barvy, která s borůvkovými odstíny a světle tyrkysovou zdí na mě působí opravdu zvláštně. Po chvíli přichází zmíněná Anička (Voříšková) a se změnou souhlasí. Podle Dalibora Blažka tu právě ona odvedla největší díl práce, ostatní členové kroužku se zatím spíše jen chodí dívat, jak práce pokračují. „Malovat na takovouto velkou plochu mě baví, je to pro mě nová zkušenost,“ říká Anička. „Zpočátku jsem měla neuvěřitelný strach, ani jsem nebyla schopna dělat kontury. Teď už můžu malovat prakticky cokoliv, jen si musím dávat pozor.“

Zajímavostí je, že písmo i postava jsou dělané dvakrát. „Předevčírem jsme to začali malovat a udělali jsme všechny vrstvy. Ale včera jsme je vzali znovu, aby nebyly flekaté. Anička si myslí, že běžný návštěvník si ani neuvědomí, kolik hodin práce je tu odvedeno,“ dodává Dalibor Blažek. Výtvarníci používají klasické barvy na zeď, ale odolnější proti otěru. „Stejně si myslím, že to ještě bude třeba přestříkat,“ uvažuje nahlas Anička a Dalibor Blažek lehce oponuje: „Nutné to asi není, ale asi to přelakujeme, snad se to nebude lesknout.“ Přestože tvůrce výzdoby čeká ještě sál a možná i balkon, nechtějí další návrhy ukázat, prý by mohly být zavádějící. V každém případě budeme jejich práci dále sledovat.

Lenka Pelcová