Žákyně II. stupně tanečního oboru ZUŠ Rakovník v závěru úvodní skladby Amélie.

Symbióza oborů v podání rakovnické ZUŠ

Baletky doprovázela živá hudba

RAKOVNÍK. Při závěrečné děkovačce se aplaudujícímu Tylovu divadlu uklánělo najednou osmdesát tanečníků. I s živými kapelami a malými zpěváky, kteří se klaněli z propadla a z praktikáblů po stranách sálu, se dalo napočítat přes stovku účinkujících. Všichni s visačkou Základní umělecké školy Rakovník. Výpravnou show připravilo taneční oddělení ZUŠ jako představení své celoroční práce.

Spojit taneční choreografie s živou kapelou napadlo učitelky Adélu Hauptmannovou a Magdalenu Röderovou společně s vedoucími dětských kapel Leošem Janouškem a Martinou Jelínkovou. „Měli nacvičené nové věci a dali nám seznam, z čeho bychom mohli vybírat. A na tom jsme postupně postavili část choreografií,“ vysvětluje Adéla. Tak vznikl základ k velkolepé podívané, která využila prostory divadla zcela originálním způsobem. Část kapely totiž seděla pod podiem v prostorách bývalého orchestřiště zády k publiku. Zpěváci stáli před podiem čelem k hledišti a dechaři na praktikáblech v úrovni jeviště po stranách. Do divadla byla nastěhována i velká hudební aparatura a mix jinak používaný na sále KC. Diváci tak ještě před začátkem představení z neobvyklé úpravy vytušili, že budou svědky něčeho mimořádného. To je ostatně muselo napadnou už ve chvíli, kdy s posledními volnými vstupenkami usedali do sedadel na balkoně. Jinak bylo beznadějně vyprodáno.

Začínalo se klasickým baletem. Na špičkách se na jevišti vznášely dívky z II. stupně na melodii z filmu Amélie z Montmartru. Ale pak už se chopili nástrojů The Smallpeople, aby doprovodili děvčata z 1. ročníku se skladbou Zbláznilo se páže. Moderní tanec následně předvedla děvčata ze 4. a 6. ročníku se skladbou This Is The Life. Po nich se na podiu objevil další školní orchestr, tentokrát v lidových krojích. Musica Historica doplněná malými houslisty, kontrabasem a zpěváky doprovodila tanečníky ve skladbách Prší, prší a Pod dubem, za dubem. Hodinu a půl dlouhý program přinesl i letošní nejúspěšnější choreografii, s níž rakovnická ZUŠ postoupila do krajské soutěže. Skladba Most přes minulost v podání Kristýny Wittlerové a Barbory Svobodové využila i jevištní tahy a pomocí závojů vytvořila iluzi prostupování zrcadlem. Bouřlivého potlesku se dočkali i malí tanečníci s temperamentní skladbou Mně se líbí Bob z muzikálu Rebelové a líbil se i Kankán v podání sexy slečen z II. stupně. Dech beroucí byla i choreografie Čarodějky z Amesbury, při níž dívky z II. stupně tanečního oboru „ztrestali“ Valentýnu Karhánkovou z 1. ročníku.

Představení vyvrcholilo dvacátou skladbou Tepláky, při níž se na podium vrátili všichni tanečníci k závěrečné děkovačce. A mnohým divákům v tu chvíli stékaly po tvářích slzy. „Už dlouho jsem nic tak krásného neviděla. Je neuvěřitelné, co v hudebce dokáží s dětmi nacvičit. Jsem dojatá,“ neskrývala obdiv jedna z babiček. Nebyla zdaleka sama. Ještě teď mám poznámky celé rozmáčené...

Pavel Sklenička