Obchvat? Zpátky do bodu nula

Zvláštní situace vznikla nad záměrem vybudovat v Rakovníku obchvat. Připomíná přešlapování na místě. Obchvat jakoby chceme, ale nevíme proč. Takže vlastně nechceme, a raději mlčíme.

Stačí sledovat zasedání městského zastupitelstva. Jakmile dojde k projednávání realizace projektu, zastupitelé sklopí oči a upadají do netečnosti. Jakoby se jich to netýkalo.

Budování dopravního okruhu se stává bouřlivým dialogem mezi starostou Zdeňkem Nejdlem a náměstkem hejtmana Marcelem Chládkem. Ten viní starostu z nečinnosti. Na kraji jsou na obchvat peníze (až z Unie), ale nebudou věčně. Potřebujeme projekt, územní rozhodnutí a hlavně: vykoupit pozemky. Pro některé spoluobčany je to jedinečná příležitost, jak zpeněžit pole po předcích. Někdo si na směně pozemků pod obchvatem založil svůj celoživotní podnikatelský záměr. Obchod století.

Starosta říká: „Obchvat je krajskou komunikací. Město na něj nemá a nikdy mít nebude. Můžeme spolupracovat, připravit dokumentaci, směnit a vykoupit pozemky. Ale ne za hamižnou cenu. Ostatní musí udělat kraj (stát). Bude to jeho komunikace.“ A to neříká zdaleka všechno. Kdo bude kilometry nové komunikace udržovat? Zimní údržba se přesune prioritně sem. Silnice ve městě se budou při kalamitách udržovat až v druhém gardu.

A co gigantické přemostění na trase B1? Nuselák. Pomstíme se našim dětem? Necháme si betonovými pilíři nezvratně urbanisticky zdevastovat malebné údolí na hranici křivoklátských lesů? Co uděláme, až zjistíme, že útlumem výroby v průmyslové zóně jezdí po obchvatu jen pár osamocených kamionů? Nevyřčených otazníků je spousta.

Zná je i Marcel Chládek. Není tlučhuba. Dokázal do Rakovníka přivést toky krajských (samozřejmě i našich) peněz a opravit výpadovky z Rakovníka. I díky tomu se ve městě zklidnil provoz. Udělal to dobře.

Městský zastupitel Chládek je ale především politik. Kromě náměstka i senátor. Chce být víc. V roli stínového ministra školství míří do nejvyšších pater politiky. Před krajskými volbami se ze staveb stává politikum. Hmatatelné. Volič si novou silnici umí představit. Chládek ale cítí, že téma obchvatu se rozplizá, měkne. Rakovnická ulice nekřičí: „Chceme ho, nedá se tu dýchat, kamiony ohrožují naše děti!“

„Tak řekněte, že ho nechcete,“ vyzývá poslední mohykán obchvatu zastupitele a starostu. „Jsou tu Kralupy, Brandýs nebo Kolín. Města, která potřebují obchvat daleko víc než Rakovník,“ ví dobře senátor. Jejich voliči budou kraji vděční, ale Rakovník? Tady zastupitelé mlčí a klopí zraky. Řada z nich pracuje v zařízeních kraje. Chládek je jejich nadřízený. Bojí se pomsty.

Přitom vědí, že karta městského obchvatu není na pořadu dne. Evropa se nachází v krizi. Fanfarónským projektům je odzvoněno. Víme, že planeta není nafukovací a orná půda nevyčerpatelná. Neučíme se jen budovat nové. Ale jako naši dědové opravovat a využívat staré. Neznamená to zpátky na stromy. Znamená to být dobrými hospodáři. Nebýt sobečtí k našim dětem.

Předchůdci našich zastupitelů přišli s dopravním okruhem možná v dobré víře. Dnes je situace jiná. Je potřeba se vrátit do bodu nula. Bylo by poctivé, kdyby si celé zastupitelstvo znovu položilo zásadní otázku. Je pro Rakovník nezbytné vybudovat dopravní obchvat?

Sláva Vaic