Motoživot v barvách Astacusu

RAKOVNÍK. Párty nazvanou výstižně Chlastacus oslavili v sobotu 10. března členové motorkářského klubu Astacus patnácté výročí jeho založení. Do Klubhausu Astacus MC zavítali nejen zástupci českých MC klubů, ale i Slováci či Němci. „Přišlo mnoho našich přátel, takže klubhaus doslova praskal ve švech,“ konstatuje doyen klubu Jaromír Tupý. Jaká je patnáctiletá historie klubu, popisují dva jeho členové Luděk Slach a Marcel Linc.

„Před patnácti lety tu motorek příliš mnoho nebylo, takže jsme se mezi sebou poměrně dobře znali. Začali jsme se scházet na benzínce a následovalo několik společných výletů. Pak jsme si založili občanské sdružení a scházeli se v hospodě,“ popisuje Luděk Slach.

Popisovaný začátek se týkal pěti motorkářů (dva ze zakládajících členů jsou v klubu dodnes). Nechali se inspirovat již fungujícími kluby a stanovili si svá pravidla. „Nebylo to jednoduché, občas jsme se dostali do situací, v nichž jsme tápali. Ale postupem času jsme se vším propracovali. Snažili jsme se dostat na úroveň světových klubů,“ pokračuje. Období určitého usazování trvalo deset let. „Před pěti lety pro nás začalo nové období, dostali jsme se mezi republikovou i světovou elitu, což jsou MC kluby. Tím, že jsme nastoupili cestu MC klubů, změnila se původní pravidla – MC kluby mají podmínky tvrdší. Ale na členy z ostatních klubů se můžete absolutně spolehnout, panuje tam určitá soudržnost i větší respekt,“ objasňuje Marcela Linc.

Přitvrzováním pravidel pochopitelně někteří odpadli, přesto má dnes klub Astacus dvanáct členů a tři čekatele. „To je jedno z pravidel,“ pokračuje Marcel Linc. „Pro lidi, kteří chtějí do klubu, je stanoveno určité období, kdy je čekatel s námi, podílí se na činnosti a oťukává si, jestli mu naše parta vyhovuje. Pochopitelně i stávající parta si brání to své, aby ji nerozházel někdo, kdo přijde zvenčí a bude mít na její chod jiný názor.“

Na otázku, co znamená být v Astacusu, odpovídá Luděk Slach jednou větou: „Vést motorkářský život s barvami Astacusu na zádech. Je to jednoduché a vystihuje to všechno – společné výlety, akce, oslavy narozenin, ale i práci, povinnosti, brigády v klubovně, reklamní akce. Snažíme se prostě být pohromadě.“ Motorkářský život však sebou nese i určitou časovou a finanční náročnost. „To je stejné jako ve sportu,“ říká Marcel Linc. „Každý víkend by člověk měl někde být, aby udržoval soudržnost s lidmi okolo. V sezóně (přijde za měsíc), usedneme na motorky, v zimě jezdíme autem. Je jasné, že času na jiné věci moc nezbývá.“

Sama údržba klubhausu je prý nekonečný příběh. „Na jedné straně skončíme s brigádami a na druhé začneme, je to jako mít rodinný barák. Kdyby to mohlo brát konce, vymyslíme si nějaké vylepšení a začneme znovu. Asi nás to baví,“ doplňuje Luděk Slach. Ostatně zhruba půl roku zabere i příprava Rack-Reydu. „Musíme se snažit, aby to nebylo patnáct let pořád stejné. Navíc organizace není jen o objednání kapel a kouzelníka, musíme zajistit všechno od sanitky, přes bezpečnostní agenturu, po vyvážení kontejnerů a služby na bráně. Díky tomu, že máme přátelské kluby po celé ČR, s nimiž se navštěvujeme nejen kvůli různým oslavám, si pomáháme i takhle.“

Lenka Pelcová

« Zpět

Katalog služeb

Zobrazit celý katalog