Mikrobiolog Jaroslav Hrabák si vzal na mušku mor včelího plodu.
Beseda o nemocech včel upozornila na různá úskalí
Nebezpečný mor včelího plodu
RAKOVNÍK. Předjaří je dobou, kdy je již většina včelařů připravena na novou sezonu a včely začínají plodovat. Je to i ten nejlepší čas na uspořádání besedy. Ta letošní, která se konala 25. února v restauraci Pod Václavem, byla na téma nemoci včel. O tom, že si včelaři velmi dobře uvědomují jejich nebezpečí, svědčí i to, že se jich sjelo osmdesát tři. Dané téma velmi fundovaně přiblížil mikrobiolog Jaroslav Hrabák.
Nemoci rozdělil do čtyř skupin podle původců – virové, bakteriální, houbové, parazitální. Ukázalo se, že metlou včel je nejen varroáza. I jiné choroby mohou znamenat likvidaci včelstva i celých úlů. V souvislosti s varroázou zaznělo, že vzhledem k jejímu značnému výskytu proběhne na Rakovnicku plošné přeléčení.
Roztoč varroa destructor je nebezpečný nejen sám o sobě, ale podobně jako klíště přenáší řadu virů. Patří mezi ně například virus zakalených křídel, akutní paralýzy včel a mnoho dalších. Některé viry mohou způsobovat agresivitu včel.
„Virová onemocnění u včel se v podstatě nedají léčit. Jedinou prevencí je to, že budeme chovat včelstva ve vzdušných úlech bez varroázy. Nejzávažnější jsou však bakteriální nemoci. Patří mezi ně například hniloba včelího plodu. Přestože není tak závažná jako mor včelího plodu (nevytváří spóry), je mu řazena na roveň. Pokud se vyskytne, znamená totální likvidaci včelstva,“ uvedl doktor Hrabák.
Spálení postižených včelstev je nutné i v případě moru včelího plodu. „Na Radnicku jsme ho zaznamenali v roce 2003. Jeho nebezpečí spočívá v tom, že vytváří velmi odolné spóry. To je velmi zajímavá struktura, neboť neobsahuje téměř žádnou vodu. Vydrží několikahodinový var i působení celé řady desinfekčních prostředků. Má velké množství membrán, které ji chrání,“ pokračoval a zmínil pokus, který byl zahájen před 65 lety: „Po určitém intervalu je testována životaschopnost uchovaných spór. Když si vezmete staré Včelařství (před třiceti lety) dočtete se, že spóra vydrží minimálně třicet let. Dnes už se píše, že minimálně šedesát let, protože pokus neustále probíhá. Ukazuje se, že lidský život je krátký na to, aby byl dokončen.“
Jakmile se spóra dostane do žaludku včelí larvy, změní se ve stádium, které se může množit. Zajímavá je podle doktora Hrabáka infekční dávka (kolik spór je potřeba, aby nakazily jednu larvu). „Nakazit včelstvo v laboratoři je poměrně obtížné. Larvám, které jsou staré několik hodin, stačí deset až sto spór. Na dvoudenní larvu jich musí být desítky tisíc a třídenní je už téměř imunní. Pokud však dojde k pomnožení bakterie v larvě, vyvinou se až dvě miliardy spór. Klinické příznaky jsou nepřehlédnutelné, ale je potřeba je znát (příškvary, proděravělá víčka).“
Nejlepším obdobím na objevení je podle něho jaro, kdy je ve včelstvu málo plodu, nebo při poslední podzimní prohlídce. „Viděl jsem, že již měsíc potom, co přišly včely do kontaktu s nakaženým včelstvem, se projevily klinické příznaky. A jak můj kolega přišel ke včelímu moru? Přivezl si od výkupce konve, na jejichž dně byla asi dvě kila medu. Nenapadlo ho nic chytřejšího, než ho zkrmit. A během půl roku měl klinické příznaky. Pokud máte jakékoliv podezření, je vhodné zabalit plást do několika vrstev papíru a mikrotenového sáčku. Pak ho můžete poslat na vyšetření do výzkumného ústavu včelařského v Dole.“
Lenka Pelcová
