Oba zpěváci, Sláva Vaic a Jan Křitel Novák, při jedné z disciplín. V pozadí banjista Víťa Vondrášek, trumpetista Jiří Patócs a bubeník Aleš Sládek.
Kapely svedly vánoční bitvu, sudí měřil potlesk
Dixielandový devítiboj Titánů
RAKOVNÍK. Po loňských Jazzových Vánocích, kdy si domácí Brass Band pozval jako hosta svůj vlastní revival, byla pro letošní akci laťka docela vysoko. Přesto se ji podle reakcí publika podařilo překonat. 17. Jazzové Vánoce s podtitulem Souboj Titánů bavily zcela vyprodaný sál i balkony KC více než pět hodin a skončily na Štědrý den ráno.
Už od 19 hodin řádila na předsálí v přízemí kulturního centra Kobra. Saxofonový orchestr ZUŠ Rakovník pod vedením učitelů Brabce a Kolihy ukázal, že za rok uplazil opět pořádný kus cesty, jeho styl i repertoár už začíná být pěkně jedovatý a tu a tam dokáže ukázat i zuby ostré jako meče.
Před 20. hodinou pak téměř tři stovky diváků usedly ke stolům na hlavním sále. Na podium napochodoval nejprve domácí Brass Band. Po několika taktech písně Sentimental Journey zavzpomínal Sláva Vaic na setkání s Václavem Havlem. Kapela se s ním potkala v roce 1990 na taneční zábavě v Branově. Na rozloučenou mu zahrála právě Sentimentální cestu, kterou zopakovala i v den jeho pohřbu. A to byl poslední smutný okamžik večera. Nástrojů se pak chopili na devadesát minut borci z Poznaně a předvedli dixieland svěží a lehký jako vánek. Během devadesáti minut zahráli DixieCompany slavné swingové standardy i méně známé polské písně a také Václavu Havlovi věnovaného Cizince na pobřeží. Diváci mohli obdivovat výkony brilantního klarinetisty Rafala Kubaleho, rázný trombon Krzysztofa Zaremby či skvělé banjo, kytaru a zpěv Wojciecha Warszawského. Inu polská první liga.
Po přestávce přibyla na jeviště druhá bicí souprava, ozvučení pro dvě kapely a velká výsledková tabule. Sláva Vaic přivítal oba aktéry souboje Titánů a vysvětlil historické pozadí bitvy. „Je horký červencový večer roku 1906 a na Rampant Street v New Orleans se právě schyluje k souboji. Zbraněmi budou hudební nástroje. Podle kronik prý bitvu vyprovokoval jazzový génius J. R. Morton. Hrál ve vykřičených domech pro pobavení prostitutek na piano a nelíbilo se mu, že se mu do rajónu navážejí jiné kapely. Band kornetisty Bunka Johnsona a kapela trumpetisty Buddyho Boldena. Použil lest a před Bunkem vykřikoval, že Budy je nejsilněji foukajícím trumpetistou světa. Kornetista Bunk Johnson se s takovou pomluvou nehodlal smířit a vyzval kapelu Budy Boldena na souboj.“ Brass Band se podobným způsobem rozhodl vypořádat s pražským Bridge Bandem, který denně ladí svou formu na Karlově mostě a tvrdí o sobě, že je lepší než Rakovničtí. Připraveno bylo celkem osm disciplín a rozhodčí Milan Lukeš s decibelometrem z depozitáře kulturního centra. S přístrojem prý měříval hlučnost Brutusu ještě vedoucí OKS Vladimír Majer. Tentokrát bude zařízení sloužit k posuzování intenzity potlesku, a tak bude stanovováno pořadí v jednotlivých disciplinách.
A pak už vypukl lítý boj. Hned v prvním kole hodnotí publikum celkový výkon kapel v instrumentální skladbě. Publikum tleská jako o život a sudí Lukeš měří a konstatuje, že na poprvé těsně ale přece vítězí domácí. Soutěž textů dopadá zase lépe pro Pražáky, sborový zpěv naopak pro domácí. Souboj bubeníků začíná pro Brass Band slibně, dokonce i Aleš Sládek říká něco o tom, že to má prohraný, ale pak vstává od bicích, na klín si pokládá valchu a po jeho sóle už převážná část publika aplauduje ve stoje. Jasný bod pro hosty. Naštěstí v souboji klarinetistů válcuje Vojta Vaň Pavla Jordánka, takže je to zase nerozhodně. Mezitím si kapely dělají nejrůznější naschvály. Vzduchem létají papírové koule, sólisté si navzájem objednávají panáky, kradou si nástroje. A protože není rozhodnuto ani po osmé disciplíně, přichází na řadu závěrečný rozstřel, kdy se kapely střídají v jedné písni po osmi taktech. Publikum nadšeně tleská oběma souborům, ale sudí měří ve prospěch hostů. Vítězné soudky krušovického piva míří ku Praze a koncert končí půl hodinu po půlnoci společně zahranou skladbou When The Saints...
Pavel Sklenička
