Vzpomínali na Václava Havla

RAKOVNICKO. Celým Českem otřásla předminulou neděli zpráva o úmrtí exprezidenta Václava Havla. Během následujícího týdne se na něho jako na člověka, filozofa a prezidenta vzpomínalo snad ve všech médiích a stranou nezůstala ani města a obce. Nejinak tomu bylo i na Rakovnicku.

Na náměstí v Rakovníku ho připomínala řada snímků a hořících svíček na místě morového sloupu a pochopitelně i smuteční vlajka na radnici a dalších objektech. V pátek v poledne, kdy začínal oficiální pohřeb, se zde shromáždilo několik desítek lidí, aby minutou ticha uctili jeho památku. Jedním z nich byl i místostarosta Jan Švácha, který zavzpomínal i na osobní setkání s Václavem Havlem: „Potkal jsem se s ním pouze jednou ještě jako redaktor Raportu. Václav Havel tehdy zavítal do Rakovníka se svou druhou ženou Dášou. Bylo to před Slávií a ochranka se mě tehdy snažila od prezidenta odehnat. Ale on jim říkal, ať mě nechají. Takže to bylo poprvé a naposledy, kdy jsem s ním mluvil,“ Švácha.

Jako na velmi příjemného člověka vzpomíná na exprezidenta i starosta Lán Karel Sklenička: „Setkal jsem se s ním jednou ještě ve funkci místostarosty, bylo to v době, kdy jsme na Lánech zakládali nadaci na vytvoření muzea. To bylo někdy v roce 1995, Václav Havel se zúčastnil první schůzky, dalším jednáním pak už pověřil svého kancléře Ivana Medka a v roce 2003 naše snaha došla naplnění.“ V Lánech vzniklo spontánně hned několik pietních míst. Jedno z nich bylo ve vestibulu zdejšího obecního úřadu, další u brány zámku a poslední, ale nejvíce navštěvované, bylo u jedné ze zdejších soch, která se jmenuje Hovory z Lán.

Na různých akcích se památka Václava Havla uctívala minutou ticha a na mnoha obecních úřadech byla i možnost podepsat kondolenční listiny. Tak tomu bylo například i v Novém Strašecí. „Kondolenční listiny byly k dispozici na městském úřadě od pondělního rána. Byl jsem tam v deset hodin a už tam byly podepsané dvě stránky,“ říká starosta Karel Filip a dodává, že nepřistoupili k žádnému rušení plánovaných akcí: „Jednalo se vesměs o kulturní akce, takže jsme je nechali proběhnout.“

Hojně oslovováno bylo v souvislosti se státním pohřbem i vedení Muzea T.G.M. „Volali nám novináři a zajímali se o to, jaký charakter měl pohřeb T. G. Masaryka. Chtěli vědět, jak dlouho trval smutek, kolik zde bylo delegací a kdo byl v průvodu,“ doplňuje František Povolný.

Lenka Pelcová