Denár z roku 1147 nalezený u Senomat.

Nález denárů z roku 1147 posouvá historii Senomat o sto let zpět

Archeologové objevili bylanskou hrobku

SENOMATY. Okres Rakovník má o jednu archeologickou zajímavost navíc. Ve stavební lokalitě Hostokryjská u Senomat byla nalezena komorová hrobka s kamennou mohylou ze starší doby železné, t. j. zhruba z období kolem roku 620 před Kristem. Objev učinily archeoložky Dana Stolzová z Ústavu archeologické památkové péče středních Čech v Praze, vedoucí záchranného archeologického výzkumu, ve spolupráci s Kateřinou Blažkovou z Muzea T. G. M. Rakovník.

„Městys Senomaty zde buduje komunikace a inženýrské sítě pro nové parcely rodinných domů. V souladu se zákonem stavbu ohlásil. Dozvěděli jsme se, že se 27. října bude skrývat ornice, a tak jsme vyjeli na archeologický dohled. Při začišťování terénu po skrývce ornice jsme s paní doktorkou Stolzovou narazily na několik jamkových žárových hrobů s přepálenými kostmi a střepy keramiky, které jsme kresebně a fotograficky zdokumentovaly. Díky nim se nám podařilo pohřebiště datovat do starší doby železné. Jedná se o bylanskou kulturu,“ říká archeoložka Kateřina Blažková.

Štěstěna archeoložkám přála i nadále. Když se chystaly lokalitu opustit, zaujal je kamenný zával pravidelného obdélného půdorysu. Trvalo pouhých čtrnáct dní, než se podařilo opatrně odkrýt zeminu a odstranit kamenný zával. Odměna byla „sladká“. Z objektu se vyklubala komorová hrobka s kosterními pozůstatky a hrobovou výbavou, spočívající ve 20 keramických nádobách a několika drobných železných a bronzových zlomcích. „Nádoby byly v torzovitém stavu a kostra rozdrcená. Nejlépe patrné jsou stehenní kosti, tzv. femury, v horším stavu jsou zbytky lýtkových kostí i článků prstů, které se dochovaly spíš v negativním otisku v hlíně. Zachované jsou i obě paže, z toho levá je druhotně posunutá nejspíš kamenným závalem, který se do hrobu zřítil. Co se nedochovalo, to jsou žebra, další drobné kůstky a hlavně lebka,“ vysvětluje Kateřina Blažková.

Objev bylanské hrobky měl ale ještě další význam. Při jejím čištění objevily archeoložky stříbrný denár z roku 1147. Jednalo se o knížecí ražbu Vladislava II. „To nám trošku zkomplikovalo teorii o stáří hrobky. Od začátku jsme byly přesvědčené, že patří k jamkovému žárovému pohřebišti. Po nálezu denáru z poloviny 12. století jsme znejistěly. Co když se jedná o zbytky středověké stavby? Díky detektoru kovů, který jsme využívaly, jsme při zkoumání okolní plochy narazily pár metrů od hrobky na další stříbrný denár, který ale už nebyl tak čitelný, jako ten první. Protože dva denáry už nejsou náhoda, znejistěly jsme ještě víc,“ popisuje okamžiky napětí rakovnická archeoložka. Po několika dnech ale bylo jasno. Po rozebrání kamenného závalu „vykoukly“ ze zeminy první keramické nádoby z výbavy zemřelého. „V tomto okamžiku bylo jasné, že jsme v halštatské bylanské hrobce. Nalezené denáry byly nejspíš ztracené mince, pocházející z osídlení Senomat ve 12. století, nebo z nějaké komunikace, která tudy mohla tenkrát vést. Dokazují, že Senomaty byly osídlené už v roce 1147. Posunuly tak jejich historii takřka o sto let zpět, protože až dosud byla známa nejstarší zmínka o této obci z roku 1233,“ pokračuje Kateřina Blažková.

Radost z ojedinělého nálezu má také senomatský starosta Tomáš Valer. „I když archeologický výzkum náš městys finančně zatíží, zastupitelé se shodli na tom, že je pro obec významný. Dokazuje to i nebývalý zájem veřejnosti, která práci archeologů sledovala. Někteří jedinci dokonce pomáhali s odstraňováním zeminy. S paní doktorkou Stolzovou jsem se dohodl, že po zrestaurování budou nálezy v Senomatech vystaveny, a v únoru zde proběhne s archeology beseda,“ uvedl Tomáš Valer a doplnil, že do Senomat se vrátí také torzo kostry. Bude pietně pohřbeno na místním hřbitově.

„Dá se předpokládat, že k dalším nálezům může dojít při vlastní výstavbě dvaceti rodinných domků. Chtěl bych budoucí stavebníky upozornit na to, že záchranný archeologický výzkum je časově příliš nezatíží a plně ho hradí stát,“ dodal senomatský starosta. Další podrobnosti v rubrice Návraty na str. 7.

Tomáš Bednařík