Ředitel Zemědělského družstva Senomaty Luděk Fišer popisuje, jak bioplynová stanice funguje.
V bioplynce budou zpracovávat kukuřičnou siláž, zápach nehrozí
Družstvo začalo vyrábět elektřinu
HOSTOKRYJE. Areál živočišné výroby na okraji Hostokryjí byl ještě před pár měsíci zarostlý kopřivami a dělal majiteli, Zemědělskému družstvu Senomaty, jen ostudu. Dnes by sem podnik mohl pořádat exkurze. Některé nevyužívané budovy byly srovnány se zemí a místo nich zde vznikla moderní bioplynová stanice, díky níž se z běžného zemědělského družstva stal výrobce elektřiny.
„Myšlenkou výstavby bioplynky jsem se začal zabývat před třemi lety. Členské základně se nápad líbil, takže projekt podpořila, za což jsem jí vděčný. Byla to stomilionová investice, ale návratnost by měla být šest až osm let. Výstavba trvala sedmnáct měsíců, začali jsme s ní loni v červenci. Jako první se do konce roku 2010 realizoval projekt výstavby silážních žlabů, na který jsme získali dotaci, a druhou fázi, tedy výstavbu samotné bioplynky, jsme dokončili nyní v listopadu, kdy byl zahájen půlroční zkušební provoz. I na tento druhý projekt máme podánu žádost o dotaci, uvidíme, jestli uspějeme,“ říká ředitel družstva Luděk Fišer.
Zemědělci nemuseli kvůli bioplynce zabrat jediný metr orné půdy. Využili jen chátrající areál bývalé živočišné výroby. Dvě budovy byly srovnány se zemí (kravín a starý seník, z něhož po dávném požáru zůstaly jen základy a obvodové zdi) a materiál, který se dal použít při stavbě, byl nadrcen drtičkou a využit jako podkladní materiál nebo místo štěrku.
Družstvo mělo štěstí, že jeho záměr neprovázela žádná vlna protestů ze strany obyvatel Hostokryjí. „Po domluvě se starostou jsme udělali veřejné zasedání, kde jsme lidem představili projekt, jak bude fungovat a zodpověděli všechny jejich dotazy. Nebyl nikdo, kdo by byl vyloženě proti. Obyvatele zajímalo především to, jestli nebude bioplynová stanice zatěžovat obec dopravou, hlukem a zápachem. Ničeho z toho se obávat nemusejí. K dopravě kukuřice do areálu, která se sem navíc naváží jen v době sklizně, využíváme zadní vjezdy od Rakovníka a od Lubné. Zápach také nehrozí, protože budeme zpracovávat jen kukuřičnou siláž, a na hluk musela být při schvalování stavebního povolení zpracována hluková studie, která bude vyhodnocena při zkušebním provozu. Výhodou je i to, že je areál 450 metrů od obce, takže bioplynka patří mezi jedny z nejdále postavených od zástavby, a ve svažitém terénu, takže stavba ani nijak nenarušuje krajinný ráz,“ vysvětluje Luděk Fišer.
Kukuřice, která se bude v bioplynové stanici zpracovávat, je uložena v silážních žlabech, které mají kapacitu 18 až 20 tisíc tun hmoty. Bioplynka potřebuje na roční provoz zhruba 18 tisíc tun siláže, její výkon je 1000 kilowatt za hodinu. „Denně potřebujeme 40 tun silážované kukuřice. V dodávce materiálu jsme zcela soběstační. Abychom byli schopni bioplynku zásobovat, musíme kukuřici pěstovat na ploše 350 hektarů, což není problém. Celkovou výměru orné půdy máme 1460 hektarů. S kukuřicí je jen trochu potíž v tom, že se nemůže pěstovat všude, musíte dodržovat protierozní opatření,“ říká ředitel družstva.
Podnik kukuřici nepěstoval už osm nebo deset let, tedy od doby co zrušil živočišnou výrobu. Do osevního postupu ji opět zařadil jen díky bioplynce. A z letošní úrody je nadšený. Výnosy byly nadprůměrné kolem 60 tun z hektaru. „Zaměřili jsme se na speciály, které jsou vyšlechtěné vyloženě pro bioplyn. Mají hodně hmoty a velkou produkci metanu. Naseto jsme měli více odrůd a podle toho, které vyšly nejlépe, jsme se rozhodli, na jaké se zaměříme pro příští rok. Kromě siláže můžeme používat i senáž nebo čerstvou trávu, takže jsem domluveni s městysem, že jim budeme zpracovávat travní hmotu. A kdyby se v některých letech urodilo méně kukuřice, než potřebujeme, dá se v bioplynové stanici zpracovávat i obilí v určité fázi zralosti. Při provozování stanice chceme být zcela soběstační, nechceme nakupovat materiál od jiného dodavatele. Povede to ke stabilizaci podniku, bioplynka nám zajistí stabilní měsíční příjem, nebudeme odkázáni jen na prodej úrody, u něhož nikdy nevíte předem, jakou částku získáte,“ vysvětluje Luděk Fišer.
Bioplynová stanice je moderní zařízení. Celý proces je řízený počítačem a s on-line přístupem do systému, proto může ředitel vše sledovat a kontrolovat i z kanceláře v Senomatech. A jak zařízení funguje? „Kukuřice musí projít fermentačním procesem, kdy bez přístupu vzduchu dochází k rozkladu substrátu a vytváří se metan. Ten se musí vyčistit a přechází do kongregační budovy a do motoru, který plyn „spaluje“, točí s generátorem a ten vytváří elektrickou energii. Ta se následně dodává přes trafostanici do sítě. Vyfermentovaný substrát, tzv. digestát, se hromadí v koncovém skladu, který má zásobu na šest měsíců. Z něj budeme digestát vozit na pole, kde bude plnit funkci organického hnojiva. Je to výborné hnojivo,“ uzavírá ředitel.
Markéta Hartlová
