Návštěvníci vernisáže se zajímali především o nejstarší tisky.

Výstava nabízí hudební rukupisy i staré tisky

Za poklady do muzejní knihovny

RAKOVNÍK. I když Muzeum T.G.M. pořádá každoročně šedesát výstav, expozice, jaká je v těchto dnech k vidění v Petrovcově výstavní síni, je prezentována vůbec poprvé. Dík za ni patří především knihovnici Kateřině Uhrové, která stojí za nápadem i realizací výstavy s názvem Poklady muzejní knihovny.

Jak název napovídá, jsou zde vystaveny skutečné poklady. Expozice představuje to, co bývá běžnému návštěvníku muzea obvykle skryto, je chronologicky řazena od obecné historie knihoven a historie muzejní knihovny přes ukázku toho nejlepšího z knihovního fondu až po současnost. Jsou v ní představeny i knihovny poboček Nové Strašecí, Jesenice i Lány. A vystaveny jsou i nejstaší knihy – dva prvotisky Pražské bible z roku 1488, které jsou součástí knihovního fondu Nového Strašecí. Na první pohled upoutá vitrína uprostřed místnosti, v níž jsou bohatě zdobené graduály ze 16. století mající úzký vztah k Rakovníku, neboť vznikly na objednávku rakovnických literátů. V postranních vitrínách pak jsou další hudební rukopisy a staré tisky. Nechybí zde ani odborná literatura, o níž je mezi badateli velký zájem. Výstavu doplňuje fotorámeček, kde jsou vidět nejstarší hudební rukopisy a staré tisky.

„Tyto hudební rukopisy a staré tisky vyžadují zvláštní ochranu, běžně jsou uloženy v trezoru a veřejnost nemá možnost se s nimi jinak seznámit, než právě prostřednictvím této výstavy,“ upozorňuje Kateřina Uhrová a pokračuje: „Naše muzejní knihovna i s pobočkami disponuje poměrně rozsáhlým knihovním fondem. Vznikala postupně tak, jako utvářely i ostatní sbírky. Největší z nich je co do počtu knihovna strašecká.“

Ty nejstarší hudební tisky přiblížila během vernisáže Dagmar Štefancová z Českého muzea hudby. „Jsem kurátorkou nejstarších sbírek, a když jsme vloni na podzim nechávali restaurovat zlomky renesančních skladeb, začala jsem se jimi zabývat více do hloubky. Během svého bádání jsem zjistila nejen, že zhruba dvacet stránek tvoří celek, ale i to, že cosi podobného máte ve zdejším muzeu. Jedná se o kancionál, z něhož tu dnes máte vystaveny dvě hlasové knihy.“

Dagmar Štefancová tehdy na místě zjistila, že zlomek z muzea hudby skutečně patří k těm rakovnickým. „Při mém tehdejším studiu se mi velmi věnovala zdejší knihovnice Kateřina Uhrová. Později jsme se potkávali i v muzeu hudby, kde navštěvovala kurz, a domluvily jsme se, že budu dělat vedoucí její závěrečné práce. Tou závěrečnou prací je právě tato výstava. Mohla by nám pomoci uvědomit si fakt, že knihy se dají číst staletí či dokonce tisíciletí. Proto si važme knih, knihoven i knihovníků,“ uzavřela. Tuto netradiční výstavu si můžete prohlédnout do 18. září.

Lenka Pelcová