Jaroslav Eliáš a jeho včela ženských tvarů.

Na řezbářském symposiu vznikaly kláty a včely

Díla zdobí botanickou zahradu

PŘÍLEPY. Řezbářské symposium v Přílepích poprvé v jeho historii zastřešilo jednotné téma. Byl jím med a včelařství. A tak na louce u ateliéru Libora a Lenky Daenemarkových vznikaly od 6. do 12. srpna většinou kláty, tedy dřevěné včelí úly, různých podob a velikostí. Všechna díla od 39 zúčastněných výtvarníků jsou od soboty 13. srpna vystavena v Botanické zahradě v Praze v rámci medového týdne.

Proč medové?

„Spojení symposia s medem vzniklo díky šťastné náhodě. Potkali jsme se s člověkem, který je v předsednictvu Českého včelařského svazu a on mi nabídl, že bychom mohli řezat na téma Bez medu to nejde, což je kampaň na podporu chovu včel, na kterou dostal svaz grant z Bruselu. My jim tedy díky symposiu pomáháme s propagací včelařství a oni nám pomáhají jako hlavní sponzor. Svaz zaštítil například celý nedělní program s medobraním a koncerty Hradního dua a Brass bandu. Současně zajistil výstavu v botanické zahradě,“ vysvětluje pořadatel Libor Daenemark.

Netradiční byl letos i termín konání, který se z obvyklého prvního srpnového týdne přesunul na druhý. Navíc se nezačalo řezat v pondělí, ale už v sobotu. Důvodem bylo divadlo. „Už několik let jsem se snažil na symposium dostat Ostrov pokladů, ke kterému jsem řezal loutky. Jenže to nešlo, protože první týden v srpnu je Jiráskům Hronov a všichni amatérští divadelníci jsou tam. Proto jsme symposium o týden posunuli, aby tu mohla být divadla. To jsme ještě netušili, že to letos s Hronovem dopadne stejně. I oni ho posunuli o týden, a tak jediný termín, kdy tu mohli Tyláci hrát, byla sobota před tím, proto jsme symposium zahájili už v sobotu,“ přibližuje Libor Daenemark.

Pohledem i pohmatem

O tématu věděli řezbáři předem. Většině z nich vznikaly pod rukama kláty. Symposium ale nebylo ochuzeno ani o figury. Touto cestou se vydal například řezbář Jaroslav Eliáš z Lužné. „Je to včela, i když vzhledem k jejím ženským tvarům dost netypická,“ popisuje a naráží tak na bujné poprsí sochy. To bylo navíc původně ještě bujnější. „Dneska jsem ho trochu zmenšil, ale neměl jsem to dělat, protože jsem při tom narazil na kaz ve dřevě, který teď musím vyspravit,“ říká Jaroslav Eliáš, jehož sochu chodili ostatní řezbáři obdivovat nejen pohledem, ale i pohmatem.

Ženské tvary jsou oblíbenou inspirací i dalšího místního řezbáře Emila Pejši. Nakonec se mu podařilo je propašovat i do úlu. V jeho „Kapce medu“ totiž většina spatřovala spíš ňadro. „Další neoficiální název je splašená spermie. Záleží jen na divákovi, co v tom uvidí,“ směje se Emil Pejša a jeho kolega Jaroslav Davídek k tomu dodává: „Emil s těmihle tématy začal už dávno. Někdy ve druhé třídě nakreslil paní učitelce na vrata kosočtverec a od té doby se tématu drží.“

Masakr motorovkou

Jaroslav Davídek promítl včelí téma do hodin, které jsou jeho doménou. Vyzdobil je řezbou dvou pampelišek a kyvadlo dostalo podobu včely. „Je to nerozhodná včela. Kývá se ze strany na stranu, protože neví, jestli pampelišku vlevo nebo vpravo. Z větší části jsem hodiny připravil doma a tady dodělal jen detaily. Na hodiny jsou totiž potřeba jiné dílenské stroje, než jsou tu k dispozici,“ říká, zatímco pracuje na druhém díle. Tou je pro změnu figura. A ne ledajaká. V pondělí totiž přišla při brutálním přílepském masakru motorovou pilou o hlavu.

„Vloudila se chybička a dívčina měla příliš dlouhý krk. Vypadala trochu jako masajka. Proto jsem hlavu uřízl, zkrátím krk a zase jí ji vrátím. To porcování možná není tak špatný nápad. Když nemá hlavu, tak se mi alespoň bude líp vyřezávat obličej dítěte. Je to totiž madona. Pracovní název je chudá madona. Chudá proto, že má holý zadek,“ popisuje Jaroslav Davídek.

Včela z rybích šupin

Zástupcem našeho regionu byl na symposiu i Josef Čermák z Lišan. I on dělal figuru. „Začínal jsem s jiným nápadem, ale pak mě tu ostatní přemluvili, ať z toho udělám včelaře. Takže to bude mlsný včelař. Na hlavě bude mít kuklu a bude mlsat medový plást,“ říká. U sousední hoblice pracoval Zdeněk Košťál: „Se mnou Libor zabil dvě mouchy jednou ranou. Jsem tu totiž hlavně kvůli zvučení koncertů, ale protože si doma ve volném čase vyřezávám, jsem tu nakonec za zvukaře jen večer a přes den dělám řezbáře. Ale zvolil jsem si jen takovou malou věc. Je to mísa, kterou na včelařské téma alespoň ozdobím.“

Jak dostat do svého záměru včelu, byl oříšek i pro textilní výtvarnici Lenku Limovou. Pro letošní symposium totiž zvolila techniku zdobení rybími šupinami. „A skloubit rybí šupinu se včelou není jen tak. Ale zadařilo se. Ve staročeském způsobu zdobení se nejčastěji objevují květinové motivy, tak proč by na něm nemohla být i včela, která na květy létá? Problém byl jen vychytat její podobu, aby nevypadala jako moucha nebo vážka,“ přibližuje Lenka Limová.

Naště­stí měli ve stánku s medovinou malé plastové včelky, které mohli výtvarníci a řezbáři použít jako mustr. „Když si ve stánku nakoupíš patřičné množství medoviny, tak ji dostaneš za odměnu. A to tu nikomu nečiní žádný problém, takže je tu včel pro inspiraci dost,“ směje se.

Na vernisáž parníkem

S tématem si poradili i výtvarníci, u nichž by se nečekalo, že bude jejich tvorbě zrovna blízké.

„Náhodou jsem se s tématem včely krásně ztotožnil,“ konstatuje Robert Hořínek, který pracuje jen s motorovou pilou, a s úsměvem dodává: „Akorát ji v tom asi nikdo jiný neuvidí. Jmenuje se to Queen bee, tedy včelí královna. A nejvíc k ní bude upomínat vejce, které bude jakoby držet. Už jsem na něj vydlabal formu, vejce bude z bílého vosku.“

Téma se nakonec promítlo i do samotného pracovního nasazení. „Když nebudeme pilní jako včelky a do pátku to nestihneme, nepojedeme na výlet. Libor nám slíbil, že nás letos vyveze,“ prozrazuje s úsměvem Marie Ines Vejrová. V sobotu se totiž řezbáři i se svými díly přesunuli autobusem do Prahy, kde na ně čekala cesta parníkem do botanické zahrady na vernisáž výstavy a ochutnávku vín z ukázkových vinic.

Markéta Hartlová