Když jde o povinnost sekat, jsou pozemky územím nikoho

Patří tráva kraji, nebo obci?

NESUCHYNĚ. Jako horký brambor si mezi sebou úřady přehazují stížnost Jiřího Kalvacha z Nesuchyně. Přitom nejde o žádný závažný problém, jen pár desítek metrů přerostlé trávy. Řešení je jednoduché – vzít sekačku a posekat. Jenže to má jeden háček. Kdo by měl být tím, kdo trávu poseká?

Jiří Kalvach žije v domě v ulici směrem ke karlovarce. Silnici tu lemují po obou stranách příkopy, které stále zarůstají trávou. „V celé obci se seká, dokonce i podél silnice mimo obec, jen v naší ulici ne. Pod okny máme metrovou trávu. Kdyby to byla rovná plocha, nějak bychom si to posekali sami, ale s příkopem je problém. Já jsem před časem oslepl a moje žena je také nemocná,“ vysvětluje. A tak se kvůli přerostlé trávě obrátil na starostu. „Když jsem se ho zeptal, proč nesekají v naší ulici, řekl mi, že je to pozemek kraje, takže se o to má postarat správa a údržba silnic,“ říká Jiří Kalvach. A tak začal psát dopisy. Dotazoval se na odboru životního prostředí, správě a údržbě silnic i úřadu práce, který dotuje pracovníky na veřejně prospěšných pracích. Všichni mu odpověděli, ale jak se ukázalo, je celá věc začarovaný kruh.

Silnice, podél níž se dané příkopy nacházejí, skutečně patří Středočeskému kraji. A jelikož je každý majitel pozemku povinen svůj majetek udržovat, mělo by tomu tak být i v tomto případě. Jenže zákon o pozemních komunikacích tak jednoznačný není. „Podle zákona není silniční vegetace v průjezdním úseku součástí ani příslušenstvím silnice. Proto sekáme trávu a udržujeme zeleň jen k zastavěnému území. Příkopy v zástavbě necháváme obcím a nikde s tím nemáme problémy. Ve výkladu zákona je, že obce mají větší zájem o tyto úseky pečovat. Navíc s naší technikou je sekání příkopů, které jsou blízko oken domů a chodníků, komplikované,“ říká František Frolík ze správy a údržby silnic.

Jinak řečeno, je na benevolenci obce, jestli se o příkopy postará, či nikoli. A pokud se rozhodne, že benevolentní nebude, nemůže jí nikdo nařídit, aby názor změnila. „Není žádný zákon, který by obci nařizoval, aby udržovala pozemky kraje nebo státu. V Nesuchyni máme velkou travnatou náves, k tomu několik místních komunikací a hřbitov. Jsou to obrovské plochy, které musíme sekat. Když jsme měli tři pracovníky na veřejně prospěšné práce (VPP), vycházelo tak akorát, že stihli pozemky dosekat a mohli začít znovu od začátku. Letos máme na VPP jen jednoho člověka, druhého zaměstnala obec sama. Navíc tráva při současném počasí roste tak rychle, že ve dvou nestíhají sekat ani obecní pozemky, natož aby pracovali ještě na cizích. Naší povinností je hospodařit a spravovat majetek obce, ne kraje,“ říká starosta Nesuchyně Jiří Barsa.

Příkopy před domy tedy většinou udržují jejich majitelé. Zákon ale bohužel nepočítá s případy, kdy na to vlastníci nemovitostí fyzicky nestačí. Pak se tyto pozemky stávají územím nikoho. „Je to zapeklitý problém a není to ani nijak příjemný spor. Pokud bychom ale příkopy začali sekat, byl by to precedens. Kdybychom vyšli vstříc jednomu, začali by to samé požadovat i další obyvatelé. Pak bychom už vůbec nestíhali,“ říká starosta. Zákon tedy zřejmě počítá jen s jedinou variantou – soubojem nervů, v němž nakonec trávu poseká ten, komu nervy povolí jako prvnímu.

Markéta Hartlová