Karel Šrámek ve chmelnici, kde se na jaře vynechalo první zavádění.

V květnu to vypadá hrůzostrašně, v červnu rozdíl nepoznáte

Chmel se bez zavádění obejde

KOLEŠOVICE. Kolešovický Rakochmel letos při pěstování chmele vynechal první zavádění. Na chmelnicích byste to v tuto chvíli už ale nepoznali. Co s rostlinami udělá, když se ošidí lidská práce, zkouší v Rakochmelu od roku 2006. Nejprve pokusy probíhaly na menších plochách, loni se rozšířily na 30 hektarů a letos již na všechny nové porosty. Pětileté pokusy totiž ukázaly, že se vynechání prvního zavádění projeví na výnosu jen minimálně.

„Myslím, že nejsme jediní, kdo k tomu přistoupil. Není to žádná novinka, akorát se tím nikdo moc nechlubí,“ říká chmelař Karel Šrámek. Důvodů, proč se v Rakochmelu rozhodli jít cestou minimalizace v pěstování chmele, je několik. Tím hlavním jsou vysoké mzdové náklady při jarních pracích a dalším, neméně podstatným, jsou problémy s odbytem chmele. „Co se loni vypěstovalo nad smlouvy, dneska leží na skladě. Ani výhledy do budoucna nejsou příznivé. Odběratelé chtějí striktně dodržet množství, které je uvedeno ve smlouvách. Co bude s chmelem, který bude navíc, nikdo neví, a tak mnozí zemědělci plochy, které mají nad smlouvy, třeba ani neobhospodařují. Navíc další prognóza je, že výkupní cena chmele bude klesat a zatím to vypadá, že i docela razantně. Náklady proti tomu rapidně stoupají,“ vysvětluje Karel Šrámek.

Právě první zavádění patří mezi nejdražší jarní práce. Za to, že brigádník zatočí na drát tři výhony a zbytek otrhá, dostane pět korun za rostlinu. Naopak druhé zavádění, při kterém se otrhává, co znovu obrostlo, a kontroluje, zda jsou na drátku tři výhony, vyjde na dvě koruny. Pokud tedy chmelaři vynechají první zavádění, značně ušetří. A co to udělá s rostlinou?

„Při svých laických pokusech jsem zjistil, že na rostlině nepozoruji žádné změny, ať už si s ní hrajeme a dvakrát nebo třikrát ji zavedeme a dotočíme hlavy, nebo nehrajeme. Záleží na stáří porostu. Mladé porosty mají sílu a jsou schopné se vypořádat s ledačím, takže se na nich opravdu dá ošidit lidská práce. Právě mladé porosty máme na většině obdělávaných ploch. Za poslední čtyři roky jsme obnovili zhruba 100 hektarů chmele včetně chmelových konstrukcí,“ popisuje.

Pro minimalizaci jsou ideální rostliny starší než tři roky. Mladší totiž podle chmelaře pouští málo výhonů, navíc silných, takže mají tendenci polehat. Proto se musejí opravdu poctivě zatočit na drátek. „Naopak rostliny starší tří let udělají na jaře klasický koš, který stojí. Je to takový hustý chumáč výhonů, ve kterém, když je zapíchnutý drát, tak se na něj rostliny namotají samy. Pak stačí, když brigáda chmel projde a zkontroluje počet zavedených výhonů. Pokud jich je tři a více, tak s tím nic nedělá. Když jich je méně, tak je do počtu tří dotáčí. V květnu to sice vypadá hrůzostrašně, ale v červnu po přeorávce už nikdo nepozná, že chmelnice nebyly otrhávané. Výhony, které se nechytily na drát, se hlínou zavalí, a výhony, které se sice na drát chytily, ale jsou slabé, pomalu zacházejí. Síla jde do těch, které se šplhají po drátku nahoru,“ vysvětluje Karel Šrámek.

Dokud pěstování chmele přinášelo jasné zisky, nemuseli chmelaři hledat cesty, jak na jarních pracích ušetřit. „Mzdové náklady na brigádníky kdysi nehrály takovou roli. Bylo dost lidí za relativně příznivé mzdy. Studenti brali osm nebo třináct korun za hodinu. Dneska vám agentura nejde pod stovku. Navíc jde kvalita práce rapidně dolů. Lhostejnost některých brigádníků je až nehorázná. Je jim jedno, jestli je drát zapíchnutý u rostliny, mezi rostlinou nebo vedle, nebo jestli je chmel zavedený,“ říká chmelař. Paradoxně tedy příroda sama odvede často mnohem lepší práci než brigádníci, kteří stojí nemalé peníze.

Markéta Hartlová