Obnovený pomník.

Obyvatelé vechtru obnovili pomník obětem neště­stí na trati

Ze střepů složili příběh starý 62 let

KOUNOV / janov. Na pět traťových dělníků, kteří zemřeli při vlakovém neště­stí 4. června 1949, je opět vzpomínáno důstojně. Pomníček u železniční trati mezi stanicemi Milostín a Deštnice, který byl dlouhou dobu povalený a skleněná deska se jmény rozbita na střepy, byl před několika málo dny obnoven. Postarala se o to rodina Josefa Hlinského, která obývá nedaleký vechtr.

„Historie mě zajímá, rád objevuji, kde se co stalo a čím jsou místa zajímavá. Proto mi nebylo jedno, že je pomník u trati rozbitý. Je to už delší čas, co jsme na něj narazili, ale protože z desky zbyly jen střepy, netušili jsme, k jaké události se vztahuje,“ přibližuje Josef Hlinský. Původně se snažil oslovit České dráhy, aby pomníček při realizované úpravě trati obnovily, ale protože nepochodil, rozhodl se, že to udělají s rodinou sami. I když jsou pro ně lidé, na jejichž památku byl před lety postaven, cizí.

„Nejdřív jsem si myslel, že bude stačit, když střepy sesbíráme, složíme a desku poslepujeme, ale nakonec se ukázalo, že to nepůjde. Hledali jsme opravdu důkladně, ale část střepů jsme nenašli. Proto nám chyběla i část textu, některá jména a data narození,“ říká Josef Hlinský. Následovalo tedy pátrání, při němž se rodina obrátila na okolní obecní úřady, luženské železniční muzeum i drážní archiv a poprosila je o pomoc. „Potřebovali jsme nejen dohledat jména a data narození, která chyběla, ale samozřejmě nás také zajímalo, při jaké události zaměstnanci zahynuli,“ popisuje.

Na pomníku totiž bylo napsáno pouze: „Na věčnou paměť tragicky zahynulým zaměstnancům traťové stavební správy Žatec 2 dne 4. VI. 1949.“ V drážním archivu však o neště­stí příliš informací neměli, nakonec tedy událost osvětlila především vyprávění pamětníků. „Díky zaměstnancům obecních úřadů jsme zjistili vše, co jsme potřebovali. Nejvíc nám pomohli v Milostíně, kde se jim podařilo sehnat všechny údaje,“ přibližuje Josef Hlinský.

Účetní OÚ Milostín Radka Kučerová rozjela téměř detektivní pátrání. „Kdyby ale moje mamka, nevěděla, na koho se obrátit, tak bych se daleko nedostala. V kronice sice o události záznam byl a bylo v ní i napsáno, odkud traťoví dělníci pocházeli, ale data narození chyběla. Proto jsme potřebovali najít jejich potomky, abychom mohli informaci doplnit. Maminka si vzpomněla, že děti jednoho z pánů žijí v Mutějovicích, tak jsem se za nimi vypravila a zjistila od nich, co jsem potřebovala. Kromě nich jsem navštívila ještě jednu starou paní v Povlčíně a pamětníka ze Svojetína. Jeden z dělníků byl totiž Ukrajinec a žil ve Svojetíně,“ přibližuje Radka Kučerová.

Obyvatelům vechtru už pak zbývalo jen nechat vyrobit novou desku a znovu vztyčit a opravit rozvalený kamenný podstavec. Vše dělali na své náklady. „Desku jsme nechali udělat polepem, takže to nebylo tak nákladné. Naším záměrem bylo pomník obnovit k výročí neště­stí, což se povedlo. Nedělali jsme k tomu žádnou oficiální tryznu, jen takové komorní rodinné setkání, kdy jsme u obnoveného pomníku zapálili svíčku,“ sděluje Josef Hlinský.

A cože se vlastně na trati před dvaašedesáti lety stalo? Severočeská Mladá Fronta tehdy o události psala toto: „Dne 4. června v 6.50 hodin byl vypraven ze stanice Milostín u Žatce strojní vlak, který v km 71,5 najel na pracovní četu stavební správy Žatec II. Při tomto neště­stí bylo na místě zabito pět dělníků – Hejkal Jan, Příhara Ivan, Řepík Josef, Houda Fr., Konopásek Josef a těžce raněn byl Ant. Šmíd. Tento byl odvezen rychlíkem v 7.18 hod. do stanice Lužná-Lišany a odtud sanitním autem do nemocnice v Rakovníku...“

Markéta Hartlová