Rakovnické gymnázium hostilo tři spisovatele zvučných jmen

Po roce se vrátil literární festival

RAKOVNÍK. Malování od skupiny Divokej Bill zahájilo již sedmý ročník Literárního festivalu Zikmunda Wintra, který proběhl během dvou dubnových týdnů na rakovnickém gymnáziu. Po roční odmlce se studenti a jejich profesoři blíže seznámili s prozaikem a filmovým scénáristou Michalem Vieweghem, básníkem, cestovatelem a písničkářem Janem Burianem a básníkem, prozaikem a filmovým scénáristou Jiřím Stránským.

Spojnicí mezi trojím autorským čtením bylo, že se letos příliš nečetlo. Prioritu dostaly dotazy studentů. Michal Viewegh, první z letošních autorů, přečetl na úvod povídku Kostka osudu, ale pak už jen odpovídal na zvídavé dotazy studentů (viz str. 9). „Na takovýchto akcích jsou podle mého povídky vhodnější než úryvek z románu. Jejich výhodou je, že mají přirozený začátek a konec. Nechci vás zatěžovat příběhem, který líčí takové hrozné věci, jako že jsou dva lidé spolu už patnáct let, proto jsem vybral povídku, která má happy end (pokud za něj považujete manželství),“ přiblížil a mimo jiné objasnil i jak hledá inspirační zdroje.

Besedu s druhým hostem Janem Burianem zahájili opět studenti gymnázia písničkou Mimorealita od Tomáše Kluse. „Mile jste mě tímto výběrem překvapili, čekal jsem spíše Lucku Bílou nebo něco podobného, ale protože jsem sám písničkář, užil jsem si i velmi dobrý text. Po vstupu do školy mě překvapilo, když jsem se viděl na nástěnce. Lekl jsem se, že mám nějakou důtku z chování, což se mi ‚podařilo‘ někdy v sedmé třídě. Jindy jsem na nástěnce nebyl, až teď,“ uvedl své autorské čtení a rozproudil spíše filozofickou debatu o světě a dnešní době, byť se nevyhnul ani povídání o svém slavném předkovi Karlu Burianovi. Hodinku se studenty okořenil jedním fejetonem, básničkou a dokonce se nechal přesvědčit, usedl ke klavíru a zazpíval jednu svou písničku.

Spíše vyprávěním o životních peripetiích osmdesátníka Jiřího Stráského bylo třetí setkání s literárními personami. Zahájil ho opět hudební vstup v podání tří desítek gymnazistů, v němž zazněla píseň skupiny UDG Hvězdář. „Nebudu vám číst ze Zdivočelé země, té budete mít ještě dost, jestli chcete, raději se ptejte,“ vyzval přeplněnou třídu Jiří Stránský. Dotazů sice nezaznělo mnoho, ale o to zajímavější bylo samo vyprávění. Od poutavého líčení svého života se Jiří Stránský dostal i ke vztahu a spolupráci s Milanem Lasicou, s nímž si dva roky posílal přes Divadelní noviny dopisy. Po přečtení několika vět z prvního z nich se však vzdal svého záměru a raději prozradil studentům, jak vzniklo několik divadelních pořadů i divadelní hra.

Přes skvělou atmosféru a nádherný zážitek, zůstává i nad letošním ročníkem jedno malé mínus. Je totiž velká škoda, že jej opět opomenula rakovnická veřejnost. Věřte, že poslouchat naše literární veličiny skutečně stálo za to.

Literární festival probíhá díky Společnosti rodičů a přátel GZW Rakovník, vedení, vyučujícím a studentům GZW. Od samého začátku jej připravuje Petr Kotyk a pořádá jej GZWR s podporou města Rakovníka. Spolupořadatelem Literárního festivalu Zikmunda Wintra je již pátým rokem muzeum české literatury - Památník národního písemnictví Praha, který podporuje rozvoj současné české literatury, a Společnost přátel PEN klubu.

Lenka Pelcová