
Bývalá Bachmannova vila, dnes mateřská škola. Foto -peg-
Město chce přemístit školku, přes 400 občanů nesouhlasí
Boj o Bachmannovu vilu
JESENICE. Vila, kterou nechala postavit na počátku 20. století rodina Bachmannových a kde již léta funguje mateřská škola, hraje klíčovou roli v tématu, který vzbouřil obyvatele Jesenice. Město má záměr přemístit mateřinku z vily do jednoho z pavilonů základní školy. Hlavním důvodem je úspora nákladů. Kapacita školky by se tímto krokem nesnížila, změna prostředí by ale byla výrazná. Komu by se také chtělo stěhovat se z krásné prvorepublikové vily obklopené desetiarovou zahradou do betonové krabice u panelového sídliště. Jakmile informace o záměru prosákly mezi obyvatele, sepsali rodiče dětí petici, pod niž se během krátké doby podepsalo kolem 450 lidí. Téma školka se při středečním jednání zastupitelstva probíralo téměř dvě hodiny.
Důvody ke změně
První z věcí, kterou petice vedení města vyčítá, je, že připravuje projekt, aniž by se zajímalo, co si o něm myslí občané. „Jsme ve fázi přípravy, k diskuzi nelze předkládat jen kusé informace. V tuto chvíli ještě není možné prezentovat, co vše by to přineslo, zatím můžeme říct jen část záměru. Hlavní důvody, proč jsme o přestěhování školky začali uvažovat, jsou ekonomické. Chápu, že taková změna vyvolává odpor. Pokud ale školku nepřestěhujeme, musíme si říct, jak budeme obě budovy udržovat a jak snížíme provozní náklady. V loňském roce byly náklady za vytápění školy 870 tisíc korun, za vytápění školky 249 tisíc korun. V případě sestěhování bychom ušetřili,“ vysvětlil místostarosta Roman Valuš.
Rada města se začala záměrem zabývat ve chvíli, kdy se objevil dotační titul v rámci Regionálního operačního programu, z něhož by bylo možné získat dotaci. Výzva k předkládání žádostí by měla být vypsána koncem dubna. „Jelikož je už polovina dubna, tak si nemyslím, že v tuto chvíli ještě nemáte k dispozici informace, o nichž by se mělo s občany diskutovat,“ poukázala na termín bývalá starostka Taťána Čížková.
Menší prostory
Budova základní školy má kapacitu 400 dětí, v současnosti ji navštěvuje kolem 200 dětí. Pavilon, kam by se mohla mateřinka přemístit, je využíván jako dílny, sklady, keramická dílna a cvičná kuchyňka. Vše by mělo být přestěhováno do náhradních místností. Prostor, který by mateřinka v pavilonu získala, by byl ale menší než současný. „Nyní je ve školce oddělena jídelna od herny, je tam samostatná místnost na spaní a velké prostory umožňují rozdělení dětí podle věku,“ píší rodiče v petici. O samostatnou jídelnu i ložnici by po přestěhování přišla.
Do diskuze se zapojila i ředitelka školy Danuše Vopatová. „Myslím, že je v tuto chvíli potřeba především to, dát si k sobě plusy a mínusy záměru a na základě toho rozhodnout, jak potřebný je. Škola má sice kapacitu 400 dětí a máme jich jen polovinu, ale neznamená to, že polovina učeben je prázdných. Jen nemáme ve třídách třicet dětí, jak bývalo zvykem. Prostory, kam by se školka přemístila, by byly od školy oddělené, měly by vlastní vchod, jsou to tři místnosti, které rozlohou odpovídají kapacitě 50 dětí. Teoreticky by tedy přesun možný byl. Muselo by se ale vyřešit, kam přestěhovat zázemí kroužků a dílny, na školní zahradě by se musely vykácet stromy v sadu, aby měly děti k dispozici zahradu. Ta navíc není vzhledem k poloze příliš ideální. Dost tam fouká a moc stínu tam také není. Navíc by bylo nutné přestěhovat od mateřinky i zahradní mobiliář, který se pořizoval z dotace a tudíž je vázaný na to, že musí sloužit školce,“ přiblížila některá fakta ředitelka školy.
Do vily muzeum
Řeč byla pochopitelně i o tom, co by se stalo s vilou dál. Po městě se totiž začala šířit spousta dezinformací o jejím budoucím využití. „Rozhodně není pravda, že chceme udělat z budovy vinárnu či hospodu nebo ji prodat. Záměr je takový, že bychom chtěli, aby se z ní stalo multikulturní centrum, v němž by vznikla nová expozice, koncertní sálek, infocentrum, loutkové divadlo a další. Jednali jsme o tom i s ředitelem muzea panem Povolným, který je přemístění muzea a vytvoření nové expozice nakloněn. V Lánech se muzeu podařilo něco podobného a velmi to oživilo společenský a kulturní život v obci,“ popsal starosta Jiří Svoboda. Budova, v níž vlastivědné muzeum sídlí, by se podle jeho slov mohla poté využít například pro zřízení bytů.
Opozice však k tomu namítla, že v případě takového využití vily nevidí žádné ekonomické výhody. „I v muzeu se přeci bude muset topit. Neměli bychom dělat projekty jen proto, abychom utrhli jakoukoli dotaci za každou cenu,“ reagovala Taťána Čížková. Místostarosta ale vysvětlil, že v případě, kdy by vila sloužila jako expozice, by jejím provozovatelem zůstalo muzeum a tudíž by provozní náklady včetně vytápění hradilo samo.
Havarijní stav
Nejpodstatnější problém, který je potřeba v souvislosti s vilou řešit co nejdříve, se překvapivě dostal na přetřes až v úplném závěru diskuse. Místostarosta přečetl odborný posudek, který město obdrželo v den konání zastupitelstva od statika, jenž prověřoval stav nosných konstrukcí ve vestibulu vily. Podle něj jsou poruchy nosníků havarijní.
„Sklepy jsou klenuté. Místo klasických íček jsou použity kolejnice. Jelikož dosud nikdo neřešil problémy s vlhkostí, zasahuje ve sklepě vlhkost až ke stropu a kolejnice jsou zkorodované a odpadávají z nich kusy železa. Na problém se přišlo, když jsme budovu procházeli s architektem. Ten nám také doporučil, abychom si sehnali statika,“ přiblížil Roman Valuš. Výsledek posudku je takový, že v některých místech je potřeba konstrukci podepřít, a v části místnosti, pod níž je klenba pokleslá, statik zakázal větší zatížení a pohyb dětí.
„A to nám říkáte až nakonec? Pak nechápu, jak je možné, když je ve školce havarijní stav, že tam děti vůbec chodí,“ reagovala jedna z občanek. „Pokud je to se školkou tak, jak říkáte, tak je celá předchozí diskuze, kterou jsme tu vedli, zbytečná. V první řadě musíme dát budovu, ať už v ní bude cokoli, do pořádku. Navrhuji, aby se vzal milion, který bychom dali jako spoluúčast na přestěhování školky do školy, a použijme ho na opravu budovy,“ zazněl z úst zastupitelky Hany Janoušové poslední podnětný názor večera.
Markéta Hartlová