Zebra musí vést z chodníku na chodník, ne všude to jde
Přejít náves je adrenalinový sport
RAKOVNICKO. Rušná silnice 1. třídy, která je hlavním tahem na Plzeň, protíná náves ve Žďáru tak, že vesnici dělí na dvě poloviny. Kdyby měli místní obyvatelé přecházet jen v místech, kde je přechod, nikdy by se do druhé části vsi nedostali. Ve Žďáru totiž žádný přechod pro chodce není. A jak se zdá, ještě dlouho nebude. Stejné problémy mají i další obce na Rakovnicku, jimiž prochází silnice 1. třídy.
Kdo nemůže rychle chodit, má to ve Žďáru těžké. Každé přecházení silnice je pro něj adrenalinovým zážitkem. „U nás můžeme mít jen pružnější obyvatele,“ konstatuje starosta Pavel Malich. Silnice 1. třídy patří státu a ten se k tomu, aby obyvatelům zajistil bezpečné přecházení, příliš nemá. „Když jsme se na přechody ptali, tak nám řekli, že u silnic 1. třídy není tak jednoduché je udělat. A teď jsou navíc ještě nové normy, podle nichž musejí být osvětlené z obou stran. Tím pádem se cena jednoho přechodu zdražila například z deseti tisíc na sto tisíc, a to už pro nás není taková sranda. S naším malým rozpočtem máme ročně k dispozici na investice jen sto až dvě stě tisíc korun,“ vysvětluje Pavel Malich. Kdyby Žďár vybudoval na silnici, která navíc není jeho majetkem, dva přechody, nic jiného už by v daném roce neudělal.
Spousta řidičů navíc nedodržuje při projíždění obcí rychlost, o to rychleji musejí obyvatelé přecházet. „Dát sem retardéry, které by je zpomalily, je hloupost. Za týden by je kamiony zničily. A radary, které řidičům ukazují rychlost? Dnes jich je všude tolik, že už ten efekt, podle mého, asi ani nemají. Naštěstí je ale místo u zastávek, kde se u nás přechází nejčastěji, alespoň relativně přehledné. A z obou stran jsou zatáčky, které přeci jen řidiče trochu přinutí, aby ubrali plyn. Další problém je i v tom, že nemáme podél silnice chodníky. Jejich výstavbu ale plánujeme,“ říká starosta Žďáru.
Právě kvůli chodníkům narazili se svým záměrem zřídit přes karlovarku ještě jeden přechod zastupitelé v Krušovicích. „Přes karlovarku u nás vede jen jeden přechod u autobusových zastávek. Chtěli jsme zřídit ještě jeden ve směru od Hotelu U Lípy, ale nepovolili nám ho. Důvod byl ten, že nemáme po obou stranách chodník. Přes rychlostní silnici totiž může vést přechod jen tam, kde vede z chodníku na chodník. Jinak to prý není pro chodce bezpečné. Je to dost paradox. Aby u nás mohli lidé bezpečně přejít, musí jít až k přechodu u zastávek a to znamená, že půjdou několik desítek metrů přímo po karlovarce. A to mi moc bezpečnější nepřipadá,“ vysvětluje na hlavu postavená pravidla krušovická starostka Eva Hůlová.
Na místě od hotelu proto přechod zřejmě nikdy nevznikne. Vybudovat zde chodník po obou stranách je zde totiž nereálné. Z jedné strany brání chodníku strouha a navíc není pozemek obecní. „Nevešli bychom se tam s ním,“ říká Eva Hůlová. V Krušovicích ale nemají starosti jen s přechodem, který zatím neexistuje. „On není kdovíjak bezpečný ani ten u zastávek. Kvůli velkému provozu na silnici totiž zebra nikdy dlouho nevydrží. Když silničáři nátěr obnoví, tak stačí dva měsíce a pruhy znovu zmizí, takže řidiči většinu času ani netuší, že na místě, kde lidé přecházejí na druhou stranu, nějaká zebra je,“ přibližuje.
Další silnicí 1. třídy, která prochází Rakovnickem, je hlavní tah na Slaný. Vede přes Mšec. I když je úsek protínající obec dlouhý jeden kilometr, nachází se na něm jen jediný přechod pro chodce, a to u základní školy. „Další přechody bychom tu určitě potřebovali. Zaměříme se na ně ale až při projektu výstavby chodníků. Podél silnice na Slaný totiž není chodník ani z jedné strany, proto se musí chodit při krajnici, což není při tak velkém provozu příliš bezpečné. Až budeme chodníky řešit, spojíme s tím i zřízení dalších přechodů. Měly by být alespoň tři. Jeden u hřiště, druhý blízko odbočky na Srbeč a třetí v části obce směrem na Slaný,“ říká mšecká starostka Libuše Bestajovská.
Jediným východiskem jsou pro obce, jimž ztrpčují život silnice 1. třídy, obchvaty. Jejich realizaci ale starostové nevnímají příliš optimisticky. „Obchvat Žďáru naplánovaný je, už třicet let se tu jen malují výkresy, kudy má vést, pořád nám chodí žádosti o vyjádření, ale nevěřím, že se obchvatu někdy dočkáme, když nejsou peníze ani na karlovarku,“ uzavírá Pavel Malich.
Markéta Hartlová
