Nevěrný muž si většinou vybere stejný typ ženy, jen je mladší

Přibývá rozvodů dlouholetých manželství

RAKOVNÍK. Mezi páry, které řeší krizi svého manželství rozvodem, je stále více těch, kteří spolu žili několik desítek let. Na krizi dlouhodobých manželství poukázal i Národní týden manželství.

Proč si někteří partneři uvědomují, že spolu nemohou žít, až po dvaceti a více letech manželství? Podle odborníků bývá jedním z důvodů skutečnost, že spolu manželé, jimž vztah už léta příliš nefungoval, setrvávali jen kvůli dětem. Ve chvíli, kdy se potomci osamostatní, už nemají nic, co by je spojovalo. Dalším zásadním důvodem je nevěra manžela a jeho odchod k mladší partnerce. „Jeden z kolegů, který se tomuto tématu ve svém referátu při Národním týdnu manželství věnoval, měl zajímavý poznatek. A sice, že si muž většinou vybere stejný typ ženy, jen je mladší. Takže pouze vymění tzv. starý model za novější typ. Nevěra partnera je i jeden z nejčastějších důvodů, proč lidé navštíví naši poradnu. Dalšími bývá odcizení, krize vztahu či problémy v komunikaci,“ říká Marcela Škábová, ředitelka rakovnické poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy.

Podle mnohých průzkumů je právě schopnost vzájemné komunikace ve vztahu to nejdůležitější. Proto také lidé u rozvodu velmi často uvádějí, že už si spolu nemají co říct. „Je to opravdu o tom, že vztah se projevuje sdílením. Ale nejen hezkých chvil souznění duší a těl, ale i těch problémů,“ říká Marcela Škábová.

Může mít na krizi dlouholetých manželství podíl i to, že se lidé tehdy ženili a vdávali ve věku kolem dvaceti let, kdy byli tzv. nevybouření a nebyli na manželství a příchod potomků připraveni? „Bylo by hezké, kdyby se to dalo zjednodušit a říct: Když se vezmete ve třiceti, vztah vám vydrží, když ve dvaceti, tak ne. Ale bohužel to nejde, jen o věku, kdy do manželství vstupujete, to není. Naště­stí věková hranice, která platila ještě v 80. letech, kdy žena, která nebyla ve 20 letech vdaná, byla divná, už neplatí,“ přibližuje ředitelka poradny.

Díky tomu, že se u nás věk snoubenců posunul ke třicítce, se Česko trochu vyrovnalo světovému průměru. „To, že se u nás v 70. a 80. letech uzavíraly sňatky tak brzy, mělo samozřejmě další souvislosti. Tehdy byla jediná možnost, jak se mohli mladí lidé odpoutat od rodičů, že se vzali. A mnohdy jediný způsob, jak získat vlastní bydlení, bylo být vdaný či ženatý a pokud možno mít děti. V pořadníku žadatelů se posuzovala urgentnost žádosti a tam se načítaly body za to, jestli jsou žadatelé manželé a kolik mají dětí. Kdo byl single, neměl šanci získat byt. Dneska si mladí mohou vzít hypotéku, pořídit si vlastní bydlení a nepotřebují k tomu manželství,“ vysvětluje ředitelka.

To je také jedna z příčin, proč dnes dávají některé páry přednost nesezdanému soužití. Další z nich je, že rozchod je snazší než rozvod. „A pro některé páry může být nesezdané soužití paradoxně větší zárukou trvalosti vztahu,“ vysvětluje Marcela Škábová s tím, že z mnohých zahraničních průzkumů vyplývá, že i nesezdané páry většinou po narození dětí do manželského svazku vstoupí.

Zajímavé je, že o rozvod žádají i manželé, kteří spolu žili padesát nebo šedesát let. „V tom může hrát roli přirozený vývoj vztahu i proces stárnutí. S tělem se může měnit i osobnost, a tak se ve stáří začínají některé povahové rysy zvýrazňovat. Pamatuji si například na klientku, která mi řekla, že její manžel byl vždycky prudký, ale teď, když je starý, je tak dominantní a vyžaduje svoji vůli, aby ho všichni poslouchali, že už je to pro ni nesnesitelné,“ uzavírá ředitelka poradny.

Markéta Hartlová