Vítězný návrh od akademického sochaře Milana Váchy.

Někdo záměr chválil, jiný by dal peníze raději hradu

Návrhy příliš neuchvacovaly

KRAKOVEC/RAKOVNÍK. Ve svahu za hradem Krakovcem budeme od letošního července potkávat sedícího Mistra Jana Husa s knihou v ruce. Minulý týden zvolila komise vítězný návrh (viz Socha Husa...), který zobrazuje Mistra Jana právě v této podobě. O návrzích, které byly do konce ledna vystaveny v Rabasově galerii, zde hlasovalo 132 lidí. Jen sedm z nich dalo hlas vítěznému návrhu, u návštěvníků tedy skončil až na osmém místě. Vystavené návrhy u lidí vyvolávaly rozporuplné pocity.

„Někteří byli vyloženě nadšení, dalším se návrhy vůbec nelíbily a bylo tu i dost lidí, kteří si myslí, že je socha zbytečná a užitečnější by bylo dát peníze, které jsou pro ni určené, samotnému hradu,“ přibližuje názory, s nimiž se během ledna u lidí setkávala, pokladní Rabasovy galerie. Někteří z návštěvníků se nebáli napsat svůj negativní postoj k soutěži napsat do návštěvní knihy.

„Myslím, že socha na Krakovci vůbec není nutná. Hus se sochou zviditelňovat nemusí, že by se toužil zviditelnit někdo jiný?“ píše se v ní například. Podobného názoru je i paní Blažková: „Záměr Husovy sochy je sice vynikající, ale ještě více by vynikla dotace na sanaci hradu.“ Další naopak nápad vítali: „Vynikající záměr postavit sochu Mistra Jana Husa na Krakovci, buďme jako občané této oblasti na něho hrdí.“

Soutěž nepřilákala jen laickou veřejnost, navštívil ji například i sochař Miroslav Pangrác. Z návrhů nebyl nadšený. „Mistr Jan Hus je krásné téma, ale v soutěži bylo špatně sochařky pochopeno. Většina návrhů byly diletantské práce, jen dva nebo tři se mi zdály solidní, jejich čísla už si ale bohužel nepamatuji. Stará generace výborných sochařů už sice vymřela, ale jsou tu i mladí sochaři, kteří jsou výborní. Je škoda, že je téma nevyprovokovalo k tomu, aby se soutěže zúčastnili. Bohužel nová generace realismus příliš neumí,“ říká Miroslav Pangrác. Být mladší, jistě by svůj návrh také vypracoval.

„Neříkám, že bych byl lepší, ale snažil bych se téma sochařky uchopit. Celá soutěž mi připadala příliš uchvátaná. Plno dobrých sochařů, s nimiž jsem hovořil, o ní vůbec nevědělo. Vítězným návrhem je sedící Hus, sám bych si ho představoval spíše v gestu, jak promlouvá k lidem. A co se týče jeho podoby, tak si myslím, že většinově převládá představa Husa v Alšově či Šalounově pojetí,“ přibližuje Miroslav Pangrác.

Z návrhů nebyl nijak uchvácen ani kastelán hradu Krakovce Jiří Sobek. „Před jakýmsi závěrečným resumé jsem se snažil postupovat bez předsudků a přílišné osobně emotivní zainteresovanosti dané kastelánstvím na Krakovci. Ne zcela se mi to zdařilo. Mezi návrhy jsem spíše bloudil a přemýšlel o vhodnosti vyhlášení druhého kola soutěže. Pro objektivnější hodnocení bych potřeboval znát kroky, které vedly jednotlivé autory k tomu či onomu vyjádření,“ vysvětluje Jiří Sobek a dodává: „Jan Hus pobýval na Krakovci od července 1414 do 11. října téhož roku. Krakovec byl posledním dlouhodobějším, zcela dobrovolným místem Husova pobytu na území Čech před odjezdem na kostnický koncil. Můžeme se domnívat, že si zde zřejmě tříbil myšlenky, nabíral odvahu a připravoval se na obhajobu své pravdy doufající i ve světskou spravedlnost. Proto byl mému uchopení Jana Husa spolu s Krakovcem nejblíže návrh číslo deset. Tedy Hus sedící s otevřenou knihou a myslící bez znatelného utrpení.“ Tento návrh skončil v soutěži jako druhý.

Markéta Hartlová