Přebal knihy názorně přibližuje určitou rakovnickou uzavřenost.

Po Preinhelterovi vydává Jan Černý další kroniku

S písmáky za rakovnickou historií

RAKOVNÍK. V polovině ledna se na pultech knihkupectví, v Rabasově galerii a městské knihovně objevila kniha Jana Černého Rakovnické paměti 19. století, jež nese podtitul Zápisky Františka Hovorky a Kronika Ferdinanda Malce. Publikace přibližuje život města ne z oficiálních pramenů, ale z pohledu místních písmáků.

Jedná o obdobu nedávno vydané Novostrašecké kroniky Václava Preinheltera z let 1801–1834, ke které tento rakovnický archivář napsal úvodní studii a uspořádal ji spolu s dalšími písmáckými texty. Rakovník bohužel obdobně jedinečnou kroniku nemá nebo se ji zatím nepodařilo nalézt. Výsledky pátrání Jana Černého po písmáckých kronikách se dají rozdělit do tří částí. „DominujePreinhelter. Na něho časově navazují texty Františka Hovorky a Ferdinanda Malce, které jsou však o něco mladší a vznikly trochu složitějším způsobem. Do třetí skupiny můžeme zařadit torza nebo části zápisů různě roztroušených po farních či obecních kronikách, kam si jejich autoři občas dovolili připojit své osobní poznámky. Ty by mohly vydat ještě na třetí publikaci,“ říká Jan Černý. I z tohoto důvodu pojal úvody k zatím vydaným knihám jako širší záběr k písmáckým textům na Rakovnicku. „Tyto kroniky jsou šťavnatější než oficiální zdroje, protože autoři v nich přidávají svůj pohled a názory na události. A jsou to i určité doklady písmácké tradice v regionu.“

Preinhelterově kronice se podle Jana Černého nejvíce přibližuje Hovorka, který zpočátku vychází ze vzpomínek svého otce na konec 18. století: „Hovorka byl knihovník a archivář. Ve svých zápiscích se zčásti chová jako historik, když doplňuje některé zprávy z archivního materiálu, a zčásti jako kronikář, kdy se ptá pamětníků či píše vlastní vzpomínky, takže to není úplně typická kronika.

S Ferdinandem Malcem je to trochu složitější. Kroniku začal psát kolem roku 1885 z pověření obce. Připravil nějaké koncepty (jsou uložené v archivu) a předložil je městu, ale to o ně nejevilo zájem. Od té doby si psal texty pro sebe do šuplíku, čímž se obecní kronika změnila na soukromou.

„Malcova práce je uložena v archivu, ale velká rodinná kronika Františka Hovorky se nedochovala. V Rakovníku se naposledy objevila ve čtyřicátých letech 20. století, kdy si ji půjčil Jan Renner a nechal pořídit její opis. Ten je však upravovaný. Hovorka ale před svou smrtí napsal ještě další dvě zkrácené verze a ty už máme zachované. Jedna je více osobní, druhá více formální. Zvažoval jsem, zda vydat jen jednu z nich, ale nakonec jsem je dal paralelně vedle sebe s tím, že nechám srovnání na čtenářích, i když se některé informace opakují,“ pokračuje Jan Černý.

Protože oba autoři občas vycházeli ze svých vzpomínek, nejsou některé události zcela přesné. Proto Jan Černý na některých místech přistupuje k jejich objasnění v poznámkách. „Edice vyprávěcího pramene se nemůže volně upravovat, musíte se držet daných pravidel. Opravíte některé pravopisné chyby, ale nemůžete zasahovat do stylistiky i do tvaru některých slov. Pro zajímavost jsem zařadil i ukázky fotokopií jejich textů,“ uzavírá. Vydané paměti 19. století tak jsou především svědectvím doby, nejde o zpracovanou historii. Tak je třeba k textům přistupovat. Knihu doplňuje zhruba sto obrázků, převážně z muzea a okresního archivu.

Lenka Pelcová