Stráně kolem hradu se podařilo vyčistit během tří dnů.

Stráně kolem Krakovce vyčistili od náletů a křovin

Vězni pomáhali na hradě

KRAKOVEC. Stráně okolo hradu Krakovce už nejsou zarostlé náletovými dřevinami a křovím. Samotnému kastelánovi by jejich čistění trvalo i pár týdnů, díky pomocníkům mu stačily tři dny. V boji s nálety mu pomáhali odsouzení z oráčovské věznice. Této možnosti spolupráce využil hrad podruhé.

„Prvně nám tu pomáhali asi před šesti lety. Osvědčilo se to, ale nechtěl jsem možnosti zneužívat, tak jsem požádal o další pomoc až nyní. Jsem tu třináct let a stráně už jsem čistil třikrát. Kdybychom růst neregulovali, bylo by to hodně nepěkné. Je zajímavé, že jasan se tu jinde moc nechytá, ale ve svazích kolem hradu se mu daří,“ říká kastelán Jiří Sobek, který nálety vyřezával motorovou pilou. Odsouzení nosili větve na hromady a pomáhali je nakládat. U hradu jich od úterý do čtvrtka pracovalo deset.

„To je standardní počet, kolik jich chodívá ven. Práci mimo věznici vykonávají v rámci přípravy na pracovní zařazení nebo přípravy na život po propuštění. Je to administrativně velmi složité, proto se práce venku realizuje v průměru jednou nebo dvakrát do měsíce. Přes zimu je to samozřejmě kvůli počasí s prací horší,“ říká Martin Doležal, speciální pedagog, jenž byl jedním ze čtyř zaměstnanců oráčovské věznice, kteří na odsouzené dohlíželi.

Vězni mají možnost zaměstnání přímo ve věznici ve střežené hale, ven se mohou dostat jen ti, kteří mají pár dní nebo týdnů do propuštění a odpykávají si lehčí tresty. U nich je pravděpodobnost, že budou mít tendenci uprchnout, minimální. Všechny však před tím čeká řada pohovorů s psychologem či sociální pracovnicí. „Musejí to být psychicky vyrovnaní lidé. V rámci brigád chodí pomáhat hlavně školkám a školám, byli například v Kněževsi, Lišanech nebo Oráčově. V další fázi jsou odsouzení, kteří se při brigádách osvědčí, pouštěni do pracovního zařazení, kdy jsou buď úplně sami bez našeho dohledu nebo stačí jen jeden zaměstnanec na víc odsouzených. To už je placené zaměstnání,“ vysvětluje Martin Doležal. Nejvíce vězňů zaměstnává firma Froněk.

Vězni možnost zaměstnání vítají. „Je to dobré. Když se člověk dostane na chvíli ven, má hned jinačí myšlenky,“ říká jeden z odsouzených Petr Schnürr. Práce na hradě pro něj byla první mimo věznici. Odseděl si už pět měsíců a za 41 dní ho čeká svoboda. „Tady na Krakovci jsem nikdy nebyl, ale až budu venku, určitě se sem přijdu za kastelánem podívat. Zjistili jsme, že jsme krajané. Hrad znám jen z filmu Ať žijí duchové, který se tu natáčel,“ říká Petr Schnürr.

Kastelán Jiří Sobek byl s prací svých pomocníků spokojený. „Chtěl bych řediteli věznice moc poděkovat, že byl vstřícný a spolupráci umožnil. Odsouzení udělají kus práce a sám s nimi nemám žádné starosti, vše si organizuje věznice. Je to velká pomoc a můžu vyjádřit jen plnou spokojenost. Navíc je to plus i pro odsouzené. Nemám vůči nim žádné předsudky, jednám s každým úplně stejně. Navíc by sem ani neposlali někoho, kdo má za sebou násilnou trestnou činnost. Do kriminálu se v podstatě může dostat každý z nás. Musím říct, že spolu vycházíme dobře, jako chlapi. A samozřejmě všichni říkají, že jsou nevinní,“ směje se kastelán.

Markéta Hartlová