Ani Ztracenka nemá takový film, jako osada Údolí hříchu

Bratři Bednaříci křtili další snímek

ROZTOKY. „Do osady Údolí hříchu chodím už od dětství, pravidelně navštěvuji červencové potlachy a mám tam spoustu kamarádů. Spouštěcí motiv filmu byl, když jsem se vloni v létě dozvěděl, že pravá část údolí Klucné by měla být v první ochranné zóně zamýšleného Národního parku Křivoklátsko a začal jsem se zajímat, zda to pro trampy nebude určité omezení,“ říká Tomáš Bednařík, spoluautor snímku Trampové z Údolí hříchu, který měl svou premiéru v pátek 17. září v roztocké restauraci Ludmila.

Zcela zaplněná domovská hospoda kamarádů z Údolí hříchu byla v tento den nejen svědkem premiérového promítání, ale i křtu almanachu Osada Údolí hříchu 1929–2009. „Měl jsem z promítání trochu obavy, protože to byl pohled na osadu zvenčí, ale dopadlo to velmi dobře. I když už jsme natočili hodně filmů, v pátek jsme zažili opravdový sukces. Chtěli jsme udělat takový romanticko – nostalgický pohled na fenomén trampinku, na jeho pomalé dohasínání. A když v závěru bývalý šerif Karel Hudec řekl větu: ‚Pánové, smekám klobouk, protože ani ta nejznámější osada Ztracenka nemá takový film, jako má osada Údolí hříchu,‘ byla to pro nás největší pocta a poděkování, protože si těch chlapů a ženských, kteří ještě dnes takhle žijí, strašně moc vážíme,“ pokračuje Tomáš.

K myšlence zmapovat historii osady nahrála Tomášovi i kniha Jana Krška o dějinách trampinku. Ale zatímco ona popsala nejstarší historii, film přibližuje i současný život trampů. „Když jsem si promluvil s bývalým šerifem Karlem Hudcem (osmdesátiletou neformální osobností osady), řekl mi, že už strašně dlouho pracují na almanachu a film by pro ně byl hnacím motorem, aby jej dokončili. A že bychom to případně mohli prezentovat najednou,“ pokračuje.

Společně s bratrem Milanem natočili deset hodin záznamu a podařilo se jim zachytit osadu ve čtyřech ročních obdobích. „Od září loňského roku jsem začal sledovat všechny stěžejní akce osady. Což bylo ukončení sezóny, kdy se trampové plavili na lodích od Kouřimecké rybárny do Roztok, pak Velikonoce a hlavní byl pochopitelně červencový potlach, kterým jsme to uzavřeli. Mezitím jsem snímal chaty, které díky tomu, že jsou rozeseté v zalesněné stráni, se daly zachytit jen v hlubokém podzimu nebo zjara a dělal rozhovory s lidmi, o nichž jsme si mysleli, že by měli co říct.“

Mezi ně patří bývalí šerifové Karel Hudec a Petr Pechar zvaný Prochor, muzikanti Pavel Kukla a Miloň Ekl, doyen Václav Toman, Jiří Krtek Kratina, pro něhož je osada vším, a Jiří Šebesta zvaný Kolibřík, který je na osadě nejdéle. „Nemohl jsem opomenout ani výborného vypravěče Vaška Štampfera – Bivoje, který vytvářel spolu s Olafem Kachlíkem totemy. Vzpomínali jsme, jak se do osady dostali, jak vznikly totemy, jak se dělaly potlachy a jak vidí budoucnost trampinku.“

I přes mohutné stříhání nevyšel bratrům záměr vytvořit třicetiminutový záznam a film je hodinový. Protože řady zajímavých vyprávění jim bylo líto, rozhodli se udělat ještě rozhlasový pořad, který bude moderovat Marcela Škábová. V něm chtějí využít nejen zajímavé vzpomínky, ale hlavně nádherné osadní písničky. Toto CD by mělo být hotové do Vánoc.

Lenka Pelcová