Sušiči přenášejí čerstvě načesané chmelové hlávky do komorové sušárny.

První chmelařské společnosti začaly česat v pátek 20. srpna

Výnos bude nadprůměrný

KNĚŽEVES. Chmelová sklizeň je v plném proudu. První zemědělské společnosti spustily česačky 20. srpna, zbytek se k nim přidal většinou v pondělí. Tak jako Agrochmel Kněževes. Družstvo pěstuje chmel odrůd žatecký poloraný červeňák a premiant na ploše 135 hektarů. V provozu má sedm česaček a čtyři sušárny.

„Sklizeň je trochu opožděná, ale jen o pár dní. Většinou začínáme mezi 18. a 20. srpnem, teď jsme to spustili 23. srpna. Během roku bylo opožděné všechno. Bylo poměrně chladno, a tak se i později zavádělo. Po řezu výhonky pomaleji rostly a byl trochu problém vybrat ty vhodné pro zavedení. Pak už se to během roku poměrně časově srovnalo. Rok byl deštivý a chladný, výnos se ale jeví dobře. Češeme zatím tři dny a vypadá to, že výnos bude nadprůměrný. Nemůžeme ale chválit předem. Ještě do toho může zasáhnout nějaká katastrofa. Shora může přijít cokoli – kroupy, vichřice...,“ říká chmelař Agrochmelu Luděk Polcar s tím, že jediným problémem je zatím horší zdravotní stav rostlin na některých blocích chmelnic.

Chmele by u kněževeského družstva měly trvat patnáct až šestnáct dní. „Celkem se tu na sklizni podílí kolem 140 lidí, devadesát z nich jsou brigádníci, které máme sjednané přes tři agentury, zbytek jsou místní,“ říká druhý chmelař družstva Ivan Hofmann. Agrochmelu pomáhají brigádníci z Olomouce, Ostravy a dokonce i Bulharska. Místními nejsou lidé jen přímo z Kněževsi, ale i sousedních obcí i města.

„Jsme z Rakovníka a jsme tu už poněkolikáté. Co nás sem pořád láká? Tak samozřejmě vydělat si nějaké peníze a potom to, že na chmelu si užijete srandu,“ říká Alena Skřivánková, která byla v partě u zavěšování. „Práce to není těžká, ale možná, kdybyste přišla v půl sedmé večer, už by to tak nevypadalo,“ směje se a vysvětluje, že směny jsou 14hodinové. Většina místních brigádníků se na chmele každoročně vrací a vůbec nelituje, že na ně padne část dovolené.

„Na chmele chodím každoročně. Už to snad ani není kvůli penězům, spíš z takové nostalgie. Dřív jsem tu dělal a měl na starosti právě tuhle česačku. Asi mám k téhle práci osobní vztah, pořád mě to sem táhne, i když si musím brát dovolenou,“ říká Petr Švolík z Kněževsi, který dělá strojníka. V kněževeském areálu má Agrochmel v provozu pět česaček. Každá má své strojníky. „Po technické stránce jsme zatím žádné velké problémy neměli, řešili jsme jen drobnosti, které se zvládly opravit do dvaceti minut. Tahle česačka je tu jedna z nejmodernějších, je tu asi osmým nebo devátým rokem. Na zavěšování je tu šest lidí, pak dva strojníci a další tři brigádníci jsou u váhy. Pytlují načesaný chmel do žoků a ty pak traktory převážejí na sušárnu,“ vysvětluje Petr Švolík.

Agrochmel suší ve dvou typech sušáren. V pásové a komorové. Jedním ze sušičů v komorové sušárně je už osmým rokem Josef Klouček ze Senomat. I on potvrzuje pravidlo, že jsou chmeloví brigádníci konzervativní a léta zůstávají u stejné práce. Jinam než na sušárnu ho to neláká. „I když se skoro nevyspíme a spánek doháníme ještě čtrnáct dní po chmelích, tak mi to tu vyhovuje. Jezdil jsem sem už jako student, teď si beru v práci dovolenou. Každý rok jsem tady na sušárně. Kontrolujeme, jestli je v komorách správná teplota, po určitém čase se musí chmel postupně spouštět do nižších komor. Nakonec ho vysypeme z šuplíků a uskladníme. Někdy v září nebo říjnu se tu pak slisuje do pytlů a odváží pryč,“ popisuje a dodává: „Mě na chmelích baví hlavně ta atmosféra. Jezdím sem rád.“

Markéta Hartlová