Multižánrový projekt oslovil křivoklátské publikum

Vivaldianno zaplnilo nádvoří

KŘIVOKLÁT. Co se stane, spojí-li se klasikou odkojený houslový virtuos s rockovým klavíristou a skladatelem? To už vědí všichni, kteří v sobotu 24. července navštívili nádvoří hradu Křivoklát. V podvečer se tu uskutečnil koncert s názvem Vivaldianno, jehož protagonisty jsou houslista Jaroslav Svěcený a Michal Dvořák, zakládající člen skupiny Lucie.

Tito dva pánové se před léty s obrovskou vervou pustili do multižánrového projektu, kterým chtěli oslovovat posluchače napříč generacemi i styly. „Propojili jsme zde akustické a elektronické nástroje. Projekt vznikal dlouhá léta a původně jsme ani nepočítali s tím, že bychom ho nějak vydali.Nakonec jsme si ale užili úžasnou práci ve studiu, při nahrávání CD a DVD a multižánrovou spolupráci si užíváme i na koncertech,“ objasnil hned v úvodu Jaroslav Svěcený. Podobně jako seznámil posluchače s projektem, představoval během hodiny a půl trvajícího koncertu i jednotlivé skladby.

Pestrobarevnou zvukovou paletu hudební současnosti na barokním základě otevřela stejnojmenná skladba – Vivaldianno, kde zazněl netypický nástroj – australské didgeridoo. „Tento nástroj byl pro mě velkým překvapením, znal jsem ho pouze z učebnic a až při tomto projektu jsem ho viděl a slyšel in natura,“ prozradil Jaroslav Svěcený. Na Křivoklátě představil didgeridoo Aleš Doležálek.

Další názvy skladeb, které jako jedny z mnoha zněly pod křivoklátským nebem, jako Bengal Fire, Nightingales From Dakar, Antonio (která je poctou Vivaldimu), Indiada (jež je spojena s nástrojem typickým pro tuto oblast, a tím je sitar) či Nadzvukové baroko, nejsou běžné pro vážnou hudbu. Nad názvem Strings On The Ice (Struny na ledě) se pozastavil i Jaroslav Svěcený. Michal Dvořák mu však velmi rychle objasnil, že jednoznačně vyjadřuje onu jiskrnost a brilanci houslí.

Jak už naznačuje název koncertu a současně CD, za něž jeho otcové obdrželi platinovou desku, a DVD, které si svůj křest odbylo letos v březnu, rozhodli se Michal Dvořák s Jaroslavem Svěceným vzít do rukou dílo Antonia Vivaldiho a okořenit ho elektronikou s prvky world music. Jak se jim toto originálí uchopení klasiky podařilo, svědčila nadšená reakce publika na Křivoklátě. To ocenilo koncert potleskem ve stoje.

Pro pravověrné zastánce klasiky bude tento počin jistě jen znásilněním Vivaldiho. Můžeme pochopitelně polemizovat i o tom, jak moc zasahovat, když už chceme použít dílo někoho jiného. Faktem však zůstává, že zaplněné nádvoří poslouchalo téměř bez dechu a hrad nabídl posluchačům něco jiného než kotlíkářskou muziku, která k létu na Křivoklátě patří už zcela neodmyslitelně.

Lenka Pelcová