Ředitel Úřadu práce v Rakovníku Alexander Zajíc přednáší oslavnou ódu na Brass Band. Pod obřím plakátem jubilantů stojí pěvecký sbor Magistrae Raconenses.

K 20. výročí dostal Brass Band bubnový dort od muzikantů

Jubilanti odstartovali dixielandovou výstavu

RAKOVNÍK. Připomínat, že dixieland Brass Band Rakovník slaví letos své dvacetiny, by bylo nošením dříví do lesa. I když původně měly být oslavy skromné a měly se odehrávat po celý rok při jednotlivých koncertech kapely, skutečnost byla nakonec jiná.

„Z řad bandu se ozvaly hlasy, že je škoda všech těch fotografií, plakátů, novinových článků a artefaktů z her, neboť v každém z nich jsou skryty vzpomínky, humorné příběhy, momenty i události, které ovlivňovaly naši kapelu. A tehdy se zrodila myšlenka, uspořádat výstavu nejen o Brass Bandu, ale i o dixielandu, který není jen muzikou, ale i životní filozofií a stylem života,“ vysvětluje kapelník Sláva Vaic vznik výstavy nazvané Brass Band Goes To Museum.

„Vytušili jsme, že je to skvělá příležitost, jak dát dohromady všechna ta kvanta materiálů a vzpomínek, po léta schovávaná doma po šuplících. Až výstava za měsíc skončí, vše pečlivě uložíme do krabic a celá historie Brass Bandu tak zůstane pěkně pohromadě,“ doplňuje kolegu bubeník a dvorní textař kapely Pavel Sklenička.

Slavnostní vernisáž výstavy proběhla v mansardě muzea ve čtvrtek 1. července. Příchozí vítala na nádvoří muzea spřízněná dixielandová partička Tremolo Dixies z Třemošné. S úderem 19. hodiny zazněly první tóny „kultovního hitu“ Brass Bandu Pletený džíny. V mistrné aranži jej přednesl sbor Magistrae Raconenses pod vedením Věroslavy Borské. Posléze přidaly „magistry“ další hit Jen počkej, Zajíci. Píseň stylově uvedla ředitele rakovnického úřadu práce Alexandra Zajíce. Ten přednesl oslavnou autorskou ódu na jubilanty a sklidil zasloužené ovace. Výstavu představily krátkými projevy Sláva Vaice a Pavel Sklenička, jenž byl pasován na kurátora výstavy.

„Zatímco všechno, co je umístěno na levé stěně mansardy je pravda, to, co vidíte na druhé straně, vždy až tak pravda být nemusí,“ seznámil kurátor s obsahem expozice. Pokud se rozhodnete výstavu navštívit, vymezte si na ni trošku víc času. Dokumentů, fotografií, starých hudebních nástrojů, trojrozměrných artefaktů (včetně legendárních pletených džín) je v mansardě vskutku požehnaně. Po celou dobu návštěvy se vám autoři snaží nenápadně dokázat, že Brass Bandu není vlastně 20 let, ale sto. A když odcházíte, málem jim to věříte.

Druhou část slavnostního večera vyplnil první díl Rakovnických nocturen. Hrál samozřejmě oslavenec a ve výtečné kondici.

Potěšující byla i skutečnost, že se mezi diváky objevili bývalí hráči kapely. Banjista Jimmy Karlík, stylově oděný saxofonista Vašek Sklenička, ze Slaného dorazil trumpetista Jiří Masáček. S gratulací přišla i první a poslední zpěvačka Blanka Sršňová.

Během produkce se kupily i další blahopřání a dary (převážně v tekuté podobě). Vrcholným překvapením byl obří dort v podobě bubnu. Brass Bandu jej věnovali rakovničtí kolegové – muzikanti, kteří se pravidelně schází ve čtvrtek v restauraci Pod Václavem. Dort předali Ivo Hudeček, Tomáš Franěk a Pepa Vlček. „Tak to jste nás tedy dostali,“ neubránil se dojetí v hlase Sláva Vaic. „Pak že se rakovničtí muzikanti nemají moc v lásce.“ Mile zaskočeni byli i ostatní brassbanďáci.

Dále už zněly nejznámější hity BBR. Hanči, pluž, Hajná, Kam odložit lady, Cukr, Pletený džíny... Bylo dlouho po policejní hodině, když zazněla píseň na rozloučenou.

Tomáš Bednařík