Členové klubu Astacus se každou středu scházejí na schůzích.

Club Astacus funguje i bez městských dotací

Říkají si bratři a oslavili 13

RAKOVNÍK. Důvod k tomu, že se zhruba devadesát motorkářů sjelo v sobotu do rakovnického Astacusu, byl prostý. Místní motorkářský klub totiž slavil třináctiny. Během večera s prozaickým názvem Chlastacus Night hrála motorkářům z různých míst republiky dívčí kapela Sweet Zone.

„Líbilo se mi, jak to ty mladé holky dokázaly rozjet. Na bicí i na kytary válely všechna čest a vysloužily si mohutný aplaus. Rovnou jsme se s nimi domluvili, že zahrají i na našem srazu,“ prozrazuje Jaromír Tupý. Protože se setkání uskutečnilo téměř v předvečer Velikonoc, čepovalo se zde krušovické velikonoční pivo zelené barvy. „Je to třináctka obarvená bylinami. Nejsem pivař, ale chutnalo mi a šlo na odbyt,“ pokračuje. „Žádné proslovy neděláme, všichni ví, proč sem jedou – pobavit se a popovídat si o motorkách.“

Narozeninová oslava je jednou ze tří akcí, které Astacus každoročně pořádá. Vedle založení klubu je pro členy podstatné datum, kdy vstoupili do hnutí MC, a třetím, asi nejznámějším počinem, je Rack reyd. „Vždy zveme všechny ostatní, jedinou podmínkou je, aby příchozí měl k nám nějaký vztah. Možná i díky tomu zde nikdy nedošlo k žádnému incidentu, ani při koncertech. Grázlů jsme se dokázali včas zbavit,“ vysvětluje Jaromír Tupý a přirovnává klub k baráku s pevnými základy a rozestavěným vrškem, na němž se stále něco mění. Pevné základy prý tvoří dvanáct členů. „Máme tvrdé přijímací podmínky, za třináct let k nám chtělo vstoupit 35 lidí, ale nevydrželi, když zjistili, že musí chodit na brigády, makat, že musí žít motorkou, jezdit s námi a být kamarád. Když někomu z klubu zavolám, že potřebuju odvézt k doktorovi, vezme si dovolenou a jede, nebo pomůže, když se mi porouchá motorka. Znak, který nosíme na zádech, není na prodej, je odměnou. Než ho čekatel dostane, trvá to čtyři až pět let. Kdo vydrží, je kamarád, na kterého se mohu spolehnout. Jeden zájemce to zkoušel dokonce třikrát, a ani jednou nevydržel,“ dodává perličku. Pro čekatele (dnes má klub dva) musí hlasovat všech dvanáct členů.

Astacus se považuje za pokračovatele Svazu motocyklistů, který existoval v Rakovníku kolem roku 1935. S historií souvisí i akce, která by měla proběhnout v červnu a na své vzkříšení čekala 54 let. „Jezdil se zde závod Rakovník – Křivoklát – Rakovník a na náměstí se jel rychlostní okruh. Letos by se měl uskutečnit první ročník tohoto obnoveného závodu,“ prozrazuje Jaromír Tupý.

Podle něho je Astacus důkazem, že se dá existovat i bez dotací. „Fungujeme díky zanícenosti členů. Zpočátku jsme se scházeli Na Zátce, ale pak jsme se dohodli, že založíme klub. Vzniklo občanské sdružení, dali jsme si název, ale pořád jsme se scházeli po hospodách. Pak jsme objevili tuhle ruinu a upravili ji.“ Předělávek ještě následovalo mnoho. Největší asi poté, co na přelomu roku 2007/2008 klub vyhořel. „Nikdy jsme nic nedostali, ale ani jsme o nic nežádali, což asi byla chyba. Možná to v budoucnu napravíme,“ slibuje Jaromír Tupý. Z jeho dalších slov vyplývá, že motorkářských akcí je hodně a obsazují všechny. „Je jedno, zda tam jede jeden z nás nebo všichni. Říkáme si bratři a panuje u nás zvyk, že příchozí podávají ruku přítomným. Když tu jsem první a pak přijede osmdesát lidí, mám sice ruku umačkanou, ale vím, kdo tu je,“ uzavírá.

Lenka Pelcová