Milada Klainová a Bruno Leicht posadili svoji čarodějnici na střechu přístavku.

Chcete vidět něco milého? Zajeďte do Milého

Čarodějnice, kam se podíváš

MILÝ. Čarodějnice sedící na lavičce, vyhřívající se na střeše, visící nade dveřmi nebo po havárii na sloupu elektrického vedení. Takové netradiční setkání čeká na návštěvníky obce Milý. Několik místních chalupářů a občanů se stejně jako loni rozhodlo, že svoji vesnici s příchodem jara ozvláštní. Vyrobilo čarodějnice v téměř životní velikosti a rozmístilo je do blízkosti svých domů. Najít jich zde můžete celkem osm.

„Čarodějnice jsme vyráběli už loni, letos ale přibyly některé nové. Byl to nápad sousedky Věry Klainové. Přišla s tím, že bychom mohli před pálením čarodějnic vyrobit pár čarodějnic a udělat z nich výzdobu. Tak jsme si řekli proč ne a pustili se do toho. A mělo to velký úspěch, každou chvíli se tu někdo zastavoval a čarodějnice si fotil. Letos jsme je oprášili a udělali výzdobu znovu,“ přibližuje Milada Klainová, která je sice z Mostu, ale na chalupě v Milém žije s partnerem Brunem Leichtem už deset let.

Svoji čarodějnici posadili na židli na střechu přístavku, odkud jí lze jen tiše závidět úchvatný výhled do kraje. Občas dekoraci doplní i živý doplněk, a sice kočky, které se na střeše rády vyhřívají. „Když jsme měli čarodějnici ještě u domu, tak jí dokonce jedna z našich koček vyskočila na klín a usnula tam,“ směje se Milada Klainová. Tělo čarodějnice tvoří pytel naplněný slámou a vycpané staré punčocháče. Na sobě má puntíkovanou sukni a svetr s nápisem Sokol Milý. Pochopitelně jí nechybí koště a klobouk. „Ať ji splácáte z čehokoli, jde to. Jednou je to čarodějnice, tak se nemusíte snažit, aby byla kdovíjak krásná,“ říká Milada Klainová. Její sousedka a matka této okrašlovací myšlenky Věra Klainová umístila svoji čarodějnici netradičně na sloup elektrického vedení, a to obkročmo. Proč, to vysvětluje nápis pod ní: „Chlastáš? Nelítej!“

Čarodějnice z Milého jsou směsicí různých výtvarných stylů. „Nám výroba trvala asi hodinu, dělali jsme ji s dětmi a ty by ani nic delšího nevydržely. Dcera chtěla, aby měla čarodějnice domeček, tak jsme jí udělali takovou boudičku z proutí a slámy, ze které vykukuje. Hlava, nos i pusa jsou z ponožky, paruku jsme sebrali holce. Jinak má na sobě i dupačky, ale ty nejsou vidět. Loni jsme měli jinou čarodějnici, byla hotová ještě rychleji, ale nebyla tak hezká,“ popisuje Katka Lhotáková, které pomáhali dcera Viktorka a syn Ondra. Jejich čarodějnice má bohužel nevýhodu, že mají domek na okraji cesty vedoucí do polí, takže ji na rozdíl od těch, které jsou při hlavní silnici, vidí méně lidí.

Dům manželů Landových v dolní části vesnice zdobí hned dva výtvory. Sedící čarodějnici s kočkou na rameni hlídá dědek. „Lidi nám říkají, že to jsme my dva,“ směje se Květa Landová. Obě figury mají kašírované obličeje. Jejich základem je koule z molitanu a na ní jsou kašírované noviny zpevněné gázou. Na dešti se rozmočit nemohou: „Je to natřené disperkolem. To je truhlářské lepidlo na dřevo, které když uschne, je čiré. Tělo mají z polystyrenu a kočka je celá vyřezaná z polystyrenu,“ popisuje Pavel Landa.

Čarodějnice ale nejsou jedinou aktivitou, kterou se snaží Milští udržovat dobré sousedské vztahy. Za většinou nápadů stojí Věra Klainová. „Věra je hrozně akční člověk, dokáže nás strhnout. Společně děláme různé věci. Třeba jsme byli na švestkách, dali je do Mšeci vypálit na slivovici a pak jsme se sešli a ochutnávali. Nebo jsme chodívaly s ženskýma cvičit na míčích, každá vždycky dala za hodinu dvacku a pak jsme z výtěžku udělaly mejdan na sále. V zimě chodíme hrát karty, společně háčkujeme, pleteme, slavili jsme Velikonoce, kdy chlapi jezdili v nazdobeném voze za traktorem po vesnici, a teď se chystáme na 31. dubna na pálení čarodějnic,“ popisuje Milada Klainová.

Markéta Hartlová