Výprava a loutky se líbily pražské porotě, cenu si za ně odnesl Libor Daenemark. Foto -lep-
Rozčeřili vody ve středočeském loutkářském rybníčku
Tyláci na Loutkářskou Chrudim
RAKOVNÍK. Týden po skončení „Wintrovek“, kterých se letos DS Tyl nezúčastnil, si zdejší soubor vydobyl postup na jinou celostátní přehlídku amatérských divadel. Protože loňskou sezónu věnoval přípravě a uvedení loutkové hry Ostrov pokladů, je jasné, proč se letos „Wintrovky“ obešly bez jeho herního projevu. Od pátku 26. do neděle 28. března se uskutečnil 35. festival pražských amatérských loutkářů, a toho se Tyláci zúčastnili. Na jejich vystoupení by se dalo s úspěchem použít rčení přišli – viděli – zvítězili.
„Důvod, proč jsme se zúčastnili přehlídky pražských amatérských loutkářů, byl ten, že ve Středních Čechách existují pouze dvě. První z nich se nám termínově kryla s „Wintrovkami“. Takže byť je to přehlídka pražských loutkářských souborů, šli jsme tam,“ popisuje Jirka Suk, režisér Ostrova pokladů, a vysvětluje: „Wintrovky“ jsou činoherní přehlídkou pro dospělé, proto jsme volili jinou cestu, nicméně tato přehlídka je Wintrovu Rakovníku rovna úrovní i obsazením. Z ní jsme postoupili na Chrudim, což se rovná rakovnické Popelce.“
Ostrov pokladů prošel od premiéry mnoha úpravami. „V podstatě upravujeme neustále. Je to nezastavitelné. Nejzásadnější změnou je to, že jsem převzal roli za Libora Daenemarka, který po úrazu nebyl a dodnes ještě není natolik fit, aby ji zvládl. Teď škrtáme z textu, jak jen to jde, protože loutky jsou opravdu málomluvné, nesnesou dlouhé řeči,“ pokračuje.
Přestože v úvodu už chybí asi tři stránky textu, vytkla porota Tylákům určitou nevyváženost představení. „Začátek je ukecaný a dlouhý proti konci, který má spád, takže pořád škrtáme. V zásadě jediná otázka poroty byla, proč jsme se jako činoherci pustili do loutkařiny, protože jsme jim tak trochu rozčeřili vody v jejich rybníčku. To byla i jedna z věcí, kterých jsem se předem bál. Ale snesli to a pochlapili se. Ostatní výtky byly v podstatě drobnosti.“
Z dalších slov Jirky Suka vyplývá, že byl šílený z přestaveb, které se příliš nepovedly, ale porotě se naopak moc líbily. „Byli jsme pochváleni za výpravu a za loutky. Za ně dostal Libor Daenemark jednu z cen, líbila se i celková koncepce, protože oni jedou starý styl loutkařiny, kdy zhasnou nebo zatáhnou oponu a přestaví scénu, kdežto u nás se vše děje za běhu a v Praze, bohužel, i za falešného zpěvu. Ale i tak se jim to líbilo, takže to jsme uhájili.“
Ceny získaly i některé herecké výkony. Oceněni byli David Daenemark a Ondra Lechnýř. Cenu za režii si odnesl Jiří Suk a soubor získal hlavní cenu přehlídky, ke které patří i postup na Chrudim.
Jak se „podařil“ Tylákům falešný zpěv či spíše doprovodné brumendo provázející přestavby? Prý úplně prostě. „Když jeden nasadí na jednom konci a druhý na druhém, tak se málokdy trefí, ale to je vlastně od začátku největší oříšek.“ Vlastně celé zákulisí představení je neuvěřitelné soukolí, se kterým se soubor pral od začátku a které je i dnes občas vypeče. „Komplikace zůstanou, ty nezmizí, ale zajíždíme se,“ dodává Jirka.
Na Loutkářskou Chrudim se rakovničtí Tyláci chystají začátkem prázdnin (1.–6. 7.), ale tam už bude jiná konkurence. „Chrudim to už je jiná liga, protože Střední Čechy až tak silné nejsou, ale na Plzeňsku či Hradecku jsou amatérské soubory hodně silné, tam už to nebude procházka růžovou zahradou, tam už to bude zajímavé,“ uzavírá.
Lenka Pelcová
