Dívky z flétnového souboru Musica historica si se zájmem prošly celou výstavu.

Vernisáž plná příběhů, loutkového divadla i knih

Tajemná Navarana zaplnila galerii

RAKOVNÍK. Šest děvčat rakovnické ZUŠ tvořící soubor Musica historica se postaralo o úvod poslední vernisáže v Nové výstavní síni RG. Tyto čerstvé vítězky komorních her krajského kola soutěže ZUŠ zahrály celkem tři skladby a přenesly tak návštěvníky do světa plného snů a fantazie. Tak si totiž musí připadat každý, kdo navštíví výstavu s tajuplným názvem Navarana.

Jejím autorem je Martin Kuriš, malíř se zhruba desetiletou kariérou. Tento původem Středočech z Kutné Hory prošel pražskou akademií, kterou ukončil v roce 1999. „My jsme ho našli v Děčíně a navštívili jsme ho v jeho ráji ve Verneřicích u Bukové hory. Do chvíle, než jsem k němu dojel, říkal jsem si, jak fantasticky je vymyšlena krajina na jeho obrazech, ale tam jsem najednou s údivem zjistil, že on maluje tu svou vesnici,“ prozradil Václav Zoubek.

Obrazy Martina Kuriše se začaly objevovat na významných pražských výstavách už během jeho studií a upozornily na sebe několika jedinečnými vlastnostmi. „Martin je perfektní malíř, jeho práce jsou naplněny příběhy a mají velmi zajímavou výtvarnou formu. Ta je proniknutím několika přístupů, z nichž některé se vyvinuly už dávno v historii. Na první pohled si řeknete, že tento člověk se živí z rané italské a severské renesance. V jeho pracích vidíte částečně Bosche i italské primitivy,“ přibližuje Václav Zoubek jeho malby. Jejich základním prvkem je, že se v hluboké perspektivě najednou objevují ploškovité a sytě barevné figury. Napětí Kuriš dociluje dvojím pojetím malby, i když jsou jeho figury velmi výrazně vymodelované, jsou svou barevností a světlem vytaženy mimo prostor. „Jeho počáteční figurální věci žily z příběhů jeho života a zachycovaly jeho prožívání – jak se setkává se společností na vesnici nebo městě, kde žil a nechybí ani jeho erotické zážitky. Postupem času začínají do jeho obrazů nastupovat fantastické prvky, kdy do civilních scén najednou vletí anděl i čerti nebo zvířata chodící po zadních a spoluvytváří příběh. V Kurišových obrázcích se setkává svět fantazie a svět reálný,“ dodává Václav Zoubek.

I když Martin Kuriš zaznamenal okamžitý úspěch, šel dál, protože nepatří k lidem, co usínají na vavřínech. Táhlo ho to k jinému ztvárnění dějů, tak se pustil do studia loutkařiny na DAMU, psaní a inscenování loutkoher. Tento jeho nový zájem zachycuje téměř stoprocentně i tato výstava, kde nechybějí loutky ani divadelní scéna. Loutky si sám vyřeže, napíše příběh tak, aby šel zahrát a postaví si celé divadlo. Od téměř klasického divadla dochází k zajímavým hrám s materiály, takže například jeho poslední divadlo je potaženo čtyřiceti králičími kožkami. O jeho komplexnosti vypovídá i fakt, že si v RG můžete zakoupit knihu s jeho ilustracemi.

Lenka Pelcová