Slovník výtvarníků z Rakovníka a okolí si můžete koupit za pouhých 100 korun.

Na světě je Slovník výtvarníků z Rakovníka a okolí

Padesát umělců v jedné publikaci

RAKOVNÍK. Začátkem února vydala Rabasova galerie svou již 342. publikaci. Tentokrát se Ivo Mička s Václavem Zoubkem pokusili zmapovat výtvarníky regionu. Nezáleželo na tom, zda jde o profesionály či amatéry. Šlo jim o to připomenout, kolik lidí na Rakovnicku je schopno vládnout štětcem, dlátem, nebo si rozumí s hlínou, textilem či hledáčkem fotoaparátu. Co je k této práci vedlo a jaké překážky se jim stavěly do cesty prozradil Václav Zoubek.

Za předchůdce této stostránkové brožury bychom mohli označit dvoudílný historický slovník rakovnických osobností, který svého času vytvořil otec dnešního autora Ladislav Mička. „Informace získával, jak to šlo, se žijícími výtvarníky nebo jejich rodinami korespondoval a poctivě sbíral materiály. Pořád jsem někoho přemlouval, aby v tom pokračoval. Začal jsem u Františka Švarce (např. Dějiny okresní knihovny v Rakovníku), ale ten zemřel. Tak jsem přemlouval Ivo Mičku, ale ten příliš není na sezení a vyhledávání materiálů. Nakonec jsme se domluvili, že uděláme pouze současné výtvarníky a výsledkem je tato publikace.“

Václav Zoubek s Ivo Mičkou se snažili vnést do knihy systém, aby nechyběla základní životopisná data, uvažovali i o případné recenzi z novin. Neměla chybět ani použitá literatura, podobně jako je tomu v případě akademických slovníků. Nakonec však tato idea vzala za své. Ivo Mička připravil základní dotazník a rozeslal ho více než stovce lidí, ale i tato dobře míněná varianta pomalu brala za své. „Skončilo to tak, že jsme oslovené lidi potkávali na ulici a neustále jim připomínali, aby nám poskytli materiály. Část z nich to udělala, další jen napůl a mnozí vůbec. Stále jsme čekali, ale na konci listopadu jsme to uzavřeli. Někteří poslali malé snímky svých prací, další je dodali bez popisu, tak jsme nakonec rezignovali a celou knihu jsme udělali tak, že fotky jsou pouze ilustrativní bez základního popisu. Kde nám chyběli portréty, řešili jsme to tím způsobem, že jsme autory přivedli do galerie a vyfotili. Nakonec jsme to uzavřeli a požádali o grant. Knížečka se prodává za stovku, ale její výrobní cena je téměř dvě stě korun, takže jsme ji mohli vydat jen díky městu,“ vypočítává Václav Zoubek.

Když měl Ivo Mička textovou část hotovou, zjistilo se, že jednotlivá hesla jsou velmi nevyvážená. Výsledkem byla jakási struktura, aby u všech zvěčněných byla srovnatelná data, pokud se k nim tvůrci dostali. „Pak už je to volná tvořivost. Někde je to vytažené z textu o nich, jindy to Ivo napsal, nebo se snažil, aby se k sobě vyjádřili sami výtvarníci. Práce vrcholila tím, že jsme nemohli získat fotku od Libora Daenemarka, tak jsme ho přepadli na poslední chvíli, když už se knížka připravovala v tiskárně. Vyfotili jsme ho a sebrali mu jeho osobní album, které nechtěl dát z ruky, abychom alespoň zreprodukovali několik jeho věcí. Textově to bylo na Ivovi, obsahově na ochotě těch lidí. Nikoho jsme nevyloučili, nebylo tam žádné omezovací kritérium. Prostě – pokoušíš se o nějakou výtvarnou tvorbu, udělal jsi třeba deset obrázků a dal nám materiál, tak tam jsi. Kniha poskytne určitý materiál o regionu, i když výtvarníků z okrajových částí tam příliš není. Je tam i velmi málo fotografů, kteří podle mého do výtvarného oboru také patří a je jich nyní obrovské množství. Třeba z poslední Mansardy tu jsou jen tři autoři. Ale kdo bude mít zájem, základní informace o výtvarném regionu se dozví. Nakonec to může být otevřená kniha a časem třeba bude i Slovník II.,“ uzavírá Václav Zoubek.

Lenka Pelcová