25 let od výbuchu „Dělňáku“
RAKOVNÍK. V noci z 5. na 6. února 1985 otřásl Rakovníkem ohlušující výbuch. Z nároží parku, proti Pražské bráně, kde stával Dělnický dům, se vznášel k nebi oblak prachu smíšený s dýmem a ohnivými jazyky. Požárníkům, příslušníkům Veřejné bezpečnosti a zvědavcům, kteří na místo záhy přispěchali, se naskytl doslova apokalyptický obraz.
Zadní trakt restaurace Dělnického domu se změnil v rozvaliny, výplně oken okolních domů byly vysklené, na kapotách osobních automobilů zaparkovaných v Pražské ulici se povalovaly betonové kvádry… Málokdo z přítomných tehdy tušil, že se stal svědkem epochální události. Z mapy města právě mizelo nejoblíbenější a nejvyužívanější kulturní zařízení. „Taneční parket s balkonem po celém obvodu sálu, celkem čtyři galerie, dvě vinárny a restaurace s celkovou kapacitou přes tisíc míst, kde se prakticky pořád něco dělo, to od těch časů Rakovník už nikdy neměl,“ připomněl Jan Borsek, který byl v té době zaměstnán v Dělnickém domě jako vrchní číšník. Ještě dnes, čtvrt století po neblahé události, vzpomíná celá řada pamětníků na „Dělňák“ s patřičnou nostalgií. „Když to tehdy asi ve dvě hodiny ráno vybouchlo, myslel jsem si, že začala válka. Vypadalo to, jako kdyby na město někdo shodil z letadla bombu. Vysypaly se nám tabulky v oknech, popadaly hrnky a talíře z police a všude se vznášela oblaka prachu, který pokryl celé okolí Dělňáku,“ vzpomíná na osudnou noc jeden z obyvatel sousedního sídliště.
Připomeňme si, co se tehdy vlastně stalo a proč „odešel“ Dělnický dům na onen svět. Téměř tisícistránkový soudní spis, který z vyšetřování výbuchu v Dělnickém domě vzešel, podává přesný a objektivní obraz pětadvacet let starých událostí. Ukazuje nejen na přímého pachatele trestného činu, ale také na lidi, kteří stáli v pozadí, a na praktiky, které tehdejší doba umožňovala a víceméně tolerovala. Zalistujme tedy zažloutlými protokoly a vraťme se v dalším dílu rakovnického pitavalu o čtvrt století zpět… (Více na str. 4)
Tomáš Bednařík
