Pavel Steidl byl vedle Jany Štěpánkové a mnoha dalších jedním z kmotrů knihy Ivo Mičky a Karla Kestnera.

Křest knihy Karla Kestnera byl spojen s derniérou i koncertem

Báječní lidé slovem i obrazem

RAKOVNÍK. Zcela zaplněná Heroldova síň, lidé stojící na schodech i v patře. To je úkaz, který se nevidí každý den. Na „vině“ tomuto neobvyklému jevu byly hned tři akce v jednom odpoledni. Derniéra výstavy, křest knihy a koncert Pavla Steidla byla lákadla, kterým se zkrátka nedalo odolat.

Úvod odpoledne patřil posledně jmenovanému. Kytarový mág Pavel Steidl potěšil posluchače pěticí menuetů od španělského kytaristy a skladatele Fernanda Sora. K jejich provedení zvolil i odpovídající kytaru, pochází totiž ze stejného místa jako autor skladeb. Pak už se slova ujal Václav Zoubek, ředitel RG, která vydala druhou knihu portrétů stochovského fotografa Karla Kestnera s názvem Báječní lidé slovem i obrazem.

Kestnerovy Podoby známé i neznámé, které spatřily světlo světa před deseti léty, slavily úspěch, přesto chtěl Václav Zoubek druhou knihu něčím oživit. „Řekli jsme si, že knihu portrétů vydáme, ale obohatíme ji pro všechny, kteří zvěčněné osoby nezastihli, o komentář či vysvětlení, jak který snímek vznikl,“ sděluje prvotní myšlenku. Zhruba rok tak Karel Kestner přibližoval jednotlivé osobnosti Ivo Mičkovi, který jeho vyprávění zaznamenával. Vzniklo tak sedmdesát komentářů k sedmdesáti portrétům regionálních (středočeských) osobností světa kumštu. „Díky vyprávění Karla Kestnera jsem si rozšířil svůj obzor o mnoho vynikajících osobností,“ prozradil Ivo Mička a současně poděkoval Václavu Zoubkovi za celkovou realizaci, uspořádání knihy i vychytání nedostatků, i když nešťastný tiskařský šotek si prý zase trochu zařádil.

Autor fotografií Karel Kestner nemohl mluvit kvůli onemocnění, ale zaujal místo po boku Ivo Mičky, aby se zúčastnil křtu coby jeden z „rodičů“. Pak už se vedle nich stavěla celá řádka kmotrů. Pavel Steidl, Jana Štěpánková, Miroslav Pangrác, Václav Frolík a Marie Kovaříková. „Já jsem knihu ještě podrobně neviděla, jen jsem si ji lehce proběhla, ale musím říct, že je to záslužná věc. Kniha je velice cenným dokumentem. Je to velmi smutné, ale když jsem si procházela výstavu, zjistila jsem, že téměř všichni portrétovaní jsou mrtví a je velký klad, že nám je zde Karel Kestner zachytil,“ pronesla několik slov Jana Štěpánková a knize popřála, aby promlouvala k lidem vnímavým. Šampaňské Pavla Steidla vlilo knize život a křest byl u konce.

To, jak naopak vnímali Karla Kestnera při fotografování, nám prozradili dva portrétovaní. Václav Frolík se s ním zná už třicet let. „Byli jsme s Karlem několikrát v ateliéru, bavili jsme se o všem možném. Ukazoval jsem mu obrazy a něco z toho vzniklo, ale co z toho udělali s Ivo Mičkou, se teprve dozvím.“ Naopak novou tváří byl Karel Kestner pro Pavla Steidla: „Já musím říct, že až teď chápu, o co šlo. Zpočátku jsem nějak nezaznamenal, že se jedná o knihu. Slyšel jsem příjemný hlas v telefonu, a když Karel Kestner přijel, hrozně krásně jsme si povídali. Zbystřil jsem, když jsem viděl jeho fotky. I když jsem, co se týče fotografie, laik, okamžitě mi něco řeklo, že ten člověk je někdo, kdo asi ví jak na to. Prožili jsme spolu dvě, tři krásná odpoledne a doufám, že jich bude daleko víc a že bude i víc knih, protože on si je zaslouží,“ uzavírá asi za mnohé.

Lenka Pelcová