Jíř Patocs řídí kolegy trumpetisty. Na pozadí dva suzafony a tuba. Takovej zadek neměla snad ani Sparta v třicátých letech...
Osmnáct muzikantů jamovalo jakoby spolu hráli odjakživa
Jazzový Ježíšek přišel už 18.
RAKOVNÍK. Pořadatelé 15. Jazzových Vánoc se vrátili až k samým kořenům akce a podobně jako v roce 1995 upořádali čistě dixielandový podnik s mezinárodní účastí. Oslava jubilea se 18. prosince uskutečnila hned na dvou scénách a protáhla se až do ranních hodin.
Hned při vstupu do vestibulu kulturního centra čekalo příchozí přivítání v podobě pražské kapely Jana Křititele Nováka, která si říká Bridge Band. Hraje totiž skoro denně na Karlově mostě, kde budí již desítky let zaslouženou pozornost. Zvláště díky Novákovým textům, ale i výkony hudebníků. Za zmínku stojí přední český valchař Aleš Sládek, vynikající trumpetista Jiří Patocs (Melody Makers Ondřeje Havelky) nebo Pavel Jordánek (Melody Makers), známý též z TV reklamy jisté stavební spořitelny jako muž, který prochází zdí.
Od 20. hodiny pak zahájil svůj set domácí Brass Band. Po loňském úspěšném křtu desky Pletený džíny diváci očekávali, co přijde tentokrát. Dočkali se celkem tří premiér. Sklenička s Vaicem nejprve vysekli duet Hajná, prý původně skládaný pro Evu a Vaška, kterým však měla být skladba věnována až k pátému výročí ukončení činnosti. Druhá, dosud nepublikovaná sloka písně opěvuje hajného a jeho smysl pro věrnost (S nevěrou ví si rady, když vidí vnady, dá si péro za klobouk). Druhou premiérou pak bylo uvedení písně Svatojánští masaři a v neposlední řadě pak první veřejná prezentace videoklipu v 3D formátu a písně Malý Bobeš Blues. Trojrozměrnost klipu byla kombinací jarmareční písně, kdy plátno s ručně malovanými obrázky Libora Daenemarka obsluhoval herec DS Tyl Milan Lukeš v dětském oblečku a na dřevěném koníku, z jehož sedla mečem ukazoval jednotlivé sekvence. Sklidil zasloužený potlesk a pro koníka dostal z publika dokonce i čerstvou mrkev.
Po krátké přestávce pak již patřilo podium Rakušanům. Kapelník New Orleans Dixielandu Bandu Wolfgang Friedrich se vloni potkal s Brass Bandem hned na dvou festivalech. V Drážďanech a portugalském Cantanhede. Pokaždé měl s sebou trochu jinou sestavu, ale nutno říci, že do Rakovníka přivezl snad to nejlepší, čím rakouská scéna disponuje. Kapelník koketující s důchodovým věkem tak celku kazil věkový průměr. Zbytku muzikantů bylo kolem dvaceti, nicméně jazzového feelingu a muzikantského umu měli na rozdávání. Velmi slušně zaplněné kácéčko tak tleskalo vynikajícím sólům, hudebním vtípkům a dokonce i pravému alpskému jódlování.
Ovšem úplně největší zážitek čekal na milovníky jazzu od půlnoci na předsálí divadla. Zde zahájil jam session opět pražský Bridge Band. Postupně se přidávali hráči obou zbývajících formací, aby ve finále hrálo dohromady všech osmnáct hráčů. A že se děly věci! Vše řídil ve fraku a námořnické čepici Jiří Patocs. Rozdával sóla po dvou i čtyřech taktech, řídil rifování sekcí a vymýšlel konce písní, jako by se jednalo o koncert filharmonie. „Něco tak úžasného jsem ještě nezažil. Myslím, že je to i námět, jak by měl Brass Band v roce 2010 oslavit 20. narozeniny,“ radil zcela odbouraný fanoušek Zdeněk Renc. Podobně nadšené ohlasy nebyly ten večer vůbec ojedinělé. „Já už pod stromeček nic nechci, všechno jsem dostal dneska,“ komentoval jazzovou nadílku Petr Chmelík starší.
Tomáš Bednařík
