Pořad Ahoj, Houlo vyvrcholil koncertem Jarka Nohavici. Přestože zahrál výborně, řada posluchačů se dala slyšet, že Profous se jim líbil ještě víc.
Vyprodané Tylovo divadlo vzpomínalo na Standu Zárybnického
Houlovi přijel zahrát Nohavica
RAKOVNÍK. V pátek 11. prosince 1989 odešel z tohoto světa Stanislav Houla Zárybnický. Hudební publicista, vydavatel samizdatů, sběratel písňových textů, organizátor koncertů, disident, tramp. K připomenutí jedné z nejvýraznějších rakovnických osobností připravil týdeník Raport společně se Standovými přáteli a ve spolupráci s Kulturním centrem vzpomínkový večer. Uskutečnil se ve čtvrtek 3. prosince v Tylově divadle.
„Když jsme si chtěli Houlu připomenout, napadlo nás, že úplně nejlepší by bylo zopakovat koncert, který Standa zorganizoval v roce 1987. Tehdy přivezl do Rakovníka Jarka Nohavicu. Bylo to v době, kdy měl Jarek zakázáno hrát, takže se koncert konal jako vystoupení skupiny Profous a Nohavica vystoupil jako utajený host,“ vzpomíná Pavel Sklenička.
První kontakt směřoval na Míru Urbánka, jestli by nedal dohromady skupinu Profous. Kapelník tvrdil, že spolu dvacet let nehráli a nejdřív to považoval za vyloučené. Ale když slyšel, že by to bylo pro Houlu a že možná přijede i Nohavica, slíbil, že to zkusí. Pár dnů nato měli první zkoušku.
Mezitím se rodila dramaturgie večera. Na post moderátora připadal v úvahu hudební publicista Jiří Černý. Další osobní přítel Houly. Ale v termínu, kdy mohl Nohavica, měl Černý akci. A tak se hledalo dál. „Věděli jsme, že chceme použít část pořadu Svobodné Evropy, který udělali o Houlovi v roce 2006. Ale ne moc, aby z večera nevznikla tryzna. Nakonec jsme se sešli s Houlovými kamarády a dohodli, že každý z nás řekne mezi písničkami Profousů něco o Houlovi nebo z jeho tvorby,“ vysvětluje Sklenička.
Mezitím odešel mail Nohavicovi, aby zase vystoupil v Rakovníku jako utajený host a pomohl tak připomenout Standu Zárybnického. Jarek to považoval za dobrý nápad a slíbil, že určitě přijede. „Nevzal si ani korunu, ani cesťák. Ujel těch 420 km z Ostravy, hodinu a půl hrál a zpíval, vypil dvě matonky a zase jel. Měl samozřejmě řidiče, ale i tak je to obdivuhodné. I z toho je vidět, co Houla pro Nohavicu znamená,“ připomíná Sklenička.
V první polovině večera tak diváci nejprve zhlédli projekci fotografií z Houlova života, která doprovodila sestřih rozhlasového pořadu. Pak ještě před zataženou oponou připomněl šéfredaktor Raportu Houlův odkaz a přirovnal ho k Zikmundu Wintrovi. A pak už si posluchači mohli vychutnat první dvě písně z repertoáru skupiny Profous.
V průběhu pořadu zazněly také Houlovy verše v podání Pavla Tajčovského, Václavem Somolem zpaměti přednesená povídka i vzpomínka na zákulisí Houlou pořádaných koncertů v Klubu mládeže z úst Libora Daenemarka. Posledním „mluvícím“ hostem byl Petr Náhlík alias Vokoun. Vůbec nejbližší Houlův přítel, dnes náměstek primátora města Plzně, přečetl povídku Pajdova větvička. Byla napsána podle skutečné události a připomíná, jak na konci potlachu uspořádaného na počest Houly spadl doprostřed ohniště smrk. To si prý trampský bůh Pajda přihodil větvičku...
Po přestávce, během níž byly na předsálí promítány dobové fotky z koncertů v klubu mládeže a ve vestibulu byla k vidění výstavka přibližující Houlovo dílo, přivítalo Tylovo divadlo Jarka Nohavicu. Bard českého folku odehrál s kytarou více jak 90 minutový koncert a přidal i několik přídavků. Mezi písněmi Nohavica vzpomínal na Houlu, obracel se k jeho portrétu na pozadí a žertoval: „A teď zahraju taky něco nového, aby Standa viděl, že jsem se těch dvacet let neflákal.“
Novinářům pak Jarek v zákulisí vysvětlil, kde se v Rakovníku vlastně vzal: „Když jsem se dozvěděl, že mě zase Houla zve, abych přijel a že jsou kolem toho trošku komplikace, že tady nebude, přímo fyzicky, tak jsem neváhal a po těch více než 20 letech jsem přijel, protože já mám Standu rád.“
Tomáš Bednařík
