Po transferu z Bratronic čekal v konírně sedm let

Na dvoře statku vyrostl špýchar

ZBEČNO. Už o Malém adventu si mohli návštěvníci Hamousova statku ve Zbečně prohlédnout znovupostavený špýchárek, který sem byl zhruba před sedmi lety převezen z nedalekých Bratronic. Tam stával u hospodářské usedlosti ve spodní části návsi. A jelikož se jedná o zapsanou kulturní památku, nemohl být zbořen jako ostatní části usedlosti, ale muselo dojít k jeho transferu a znovupostavení.

„Špýchar býval běžnou součástí hospodářské usedlosti. Pokud nebyl přímou součástí domu, býval u něj jako samostatně stojící budova. Sklepní část špýcharu sloužila k uložení ovoce, zeleniny a brambor, ve vrchní bývalo skladiště obilí. Půdní prostor sloužil k uložení sena a slámy kvůli zateplení. Proto bývaly špejchary těsně vedle obytného domu nebo na viditelném místě, aby byly dostatečně střežené,“ vysvětluje správce Hamousova statku Luboš Vokoun.

Po převozu do Zbečna byl bratronický špýchar uložen v bývalé konírně. Letos se podařilo zajistit dostatek finančních prostředků pro jeho znovupostavení. Práce zahájila pražská firma Fajstaver ihned po ukončení návštěvnické sezóny v září. „Jedná se o 6,60 metru vysokou stavbu, která je zapuštěná do svahu zadní části dvora. Je to podsklepený špýchar, protože i na původním místě se nacházel sklep. Střední roubená část je z 80–90% z původního materiálu. Zjistili jsme, že už původní špýchar v Bratronicích byl postaven z druhotně použitých trámů. Vrchní konstrukce stropních trámů a krovů je nová,“ pokračuje Luboš Vokoun. Podle jeho slov lze stáří špýcharu odhadnout na 200 let. Přesné stáří objektu by mohla určit pouze dendrochronologie.

Protože je špýchar zapuštěný do svahu, muselo být odtěženo 40 kubíků zeminy. Jelikož architekt navrhl u sklepa zdivo v šíři 80 cm a zeď slouží jako opěrná k svahu, byla postavena ze 30 kubíků kamene. Ten pochází jednak ze sběru na polích, jednak z Brantu a valná část až od Litoměřic. Tesařskou část prováděl Jan Kolář z Kounova, bednění vyrobil Václav Friebert st. a střešní krytinu (pálená drážková taška) Karel Breník, oba z Křivoklátu.

Tomáš Bednařík