Honza právě vydává porci, která podle barvy vypadá na ostružinovou.

Honza Šulc vzpomíná na soutěž MasterChef převážně v dobrém

S unikátní zmrzlinou objeli půl republiky

Mladí lidé ho budou znát z Falešné ozvěny, starší ročníky zase z televize. Honza Šulc se totiž objevoval na televizní obrazovce docela dlouho. V pořadu Master Chef vařil v „přímých přenosech“, které byly předtočené půl roku dopředu, jako o závod. Dojel nakonec jako pátý v pořadí. V rozhovoru, který Raportu tehdy poskytl, se svěřil, že se ve vaření našel a rád by se mu věnoval profesionálně. Po roce se znovu potkáváme. Se stánkem s rolovanou zmrzlinou letos objel spoustu prestižnách akcí včetně hudebních festivalů. Zavítal i na Coombal do Lužné a do Sence. Právě na pátém ročníku festivalu Nad vodou jsme se domluvili na rozhovoru.

Od natáčení pořadu MasterChef uplynul více jak rok. Vzpomínáš na to rád?

Vzpomínám. Určitě převládají hezký vzpomínky na všechny ty zajímavý lidi. Celkově mi to přineslo dost věcí, které jsem se mohl naučit. Zpětně to hodnotím kladně. Sem tam si člověk vzpomene i na nepěkný situace, ke kterým tam docházelo hlavně mezi lidmi. Ale to je všude, v každý partě.

K pořadu vyšla krásná knížka i s tvými recepty, kterou jsem si koupil, i když se přiznávám, ještě jsem podle ní nic nevařil.

Já taky ne.

Ani nevím, co teď vlastně ti vítězové dělají. Co jim soutěž přinesla?

Já to sleduji taky jen okrajově. Pár lidí se tomu věnuje a soutěž jim pomohla v rámci nějaké reklamy. Nebo si udělali i nějaké vlastní projekty. Vím o Jirkovi, který to vyhrál, že si otevřel u nich na vesnici hostinec. Zrekonstruoval ho a dělá tam mezinárodní kuchyni. Kačka, ta má projekt Tichotovy dobroty. A Lucka Bártová má Teplou Kačku.

A ty?

Já dělám rolovanou zmrzlinu.

No to jsem viděl na dvou festivalech. Dělal jsi to i jinde?

Já to dělám normálně na plný úvazek.

V létě určitě výborný nápad, ale teď přichází podzim a bude hůř.

No právě. To máš pravdu, teď to není úplně zmrzlinový počasí. A když jedeme na akce, jako je vinobraní, tak lidé taky moc nechtějí plácat dohromady zmrzlinu s vínem. Takže už se těšíme na léto.

Jak jsi vlastně objevil rolovanou zmrzlinu?

Petra Houšková, Jan Šulc a pohled do jejich „kuchyně“. Do celoroční nabídky patří zmrzliny s příchutí banánu, liči, nutelly, oplatky či kávy. Jinak se vychází ze surovin, které jsou momentálně na trhu. Od jahod, přes rakytník, okurkový sorbet až po chmel nebo slad.

Hledal jsem nějaké podnikání a nějaký zajímavý produkt, který by se dal vyrobit a něco by vydržel, než by se to prodalo. Ale většina těch věcí, na které jsme přišli, byla závislá na velké počáteční investici. A protože mě baví jídlo, sledoval jsem i různé asijské street foody, kde ty prvotní náklady nejsou až tak vysoké. A jednoho večera jsme tam uviděli rolovanou zmrzlinu. Pak jsme tu samou věc potkali i na živo v Praze na Náplavce. Tam jsme i ochutnali. A tak nějak jsme si řekli, že bychom si mohli objednat stroj a zkusit to. V létě jsme pak objeli, co se dalo. Byli jsme až v Hradci nad Moravicí u Ostravy. Původně jsme mysleli, že to je někde u Hradce Králové. Když jsme zjistili, kde to přesně je, řekli jsme si, že tak daleko přece nepojedeme. Ale nakonec nás pořadatelé přemluvili, a tak můžeme říct, že naše sláva sahá až do vzdálenosti 400 km od Rakovníka.

A daří se?

Celkově se dařilo docela dobře. Není to žádný zlatý důl, ale celkově jsem spokojený. První rok nás to poučilo, takže doufáme, že příští sezóna bude lepší,

Nějakou hospodu, třeba v Rakovníku, zatím nechystáš?

Také jsem o tom přemýšlel. Dokonce jsem uvažoval o Radničním sklípku, ale tam je to strašně maličké a mám dojem, že je tam i nějaký problém s kuchyní. Lidé se nás také ptají, jestli si nechceme otevřít nějakou cukrárnu s rolovanou zmrzlinou. Tak uvidíme, co se v průběhu času naskytne. Pořád ještě přemýšlíme, co vlastně bychom chtěli dělat. Ani nevím, jestli bych chtěl nastoupit do nějakého restauračního provozu. Po té, co jsme si vyzkoušeli tu svobodu spojenou s prodejem zmrzliny, už by člověk nechtěl být někde uvázaný celé dny v kuchyni.

Jsi přece vystudovaný muzikolog. V tomhle oboru nic neplánuješ?

No jsem no. Už jsem si myslel, že jsem našel cestu ve svém životě, ale zjišťuji, že pořád pořádně nevím, co dál. Možná, že kdyby mi někdo nabídl práci, třeba dramaturga v rakovnickém kulturním centru, to by mě určitě naplňovalo. Ale zatím jsem se tam ptát nebyl. Asi nejvíc mě pořád baví to jídlo. Snažím se motat kolem vaření. Poskytuje mi to určitou svobodu. Hudba mě taky baví, ale teď zrovna přemýšlíme s Ozvěnou, co dál a jestli vůbec dál. Protože je to teď takový všelijaký.

Když jsem slyšel Falešnou ozvěnu naposledy, nechápal jsem, kde jsi vzal tu energii. Celý den jsi stál ve stánku, a pak jsi se najednou na jevišti úplně rozsvítil.

Já se na to celý den těšil. Ty lidi mě vždycky nabijou šílenou energií.

Jak dlouho už spolu hrajete?

Přes pět let. Pořád jsme kapela studentů, ale každý je dnes bohužel v jiným městě. Máme každý nějaké nové starosti a spíš přibývají, než ubývají. Ale jak říkáš, pak se postavíš před ty lidi, a je ti s nimi skvěle.

Pavel Sklenička

Jednu rolovanou, prosím

Honzu Šulce znám ještě z dob, kdy nosil hudební plenky. To jsou takové ty „pemprsky“ s motivy notové osnovy a houslovými klíči. S kamarádem a pozdějším spoluhráčem z Falešné ozvěny Michalem Benešem hrávali nejprve jen ve dvou. Honza s kytarou, Michal na zobcovou flétnu, oba zpívali. Jejich první vystoupení se odehrávala mnohdy v kuriózních podmínkách.

Objevili se třeba na výroční schůzi hasičů či na rodinné oslavě šedesátiletého strýčka. Místo požadovaných lidovek hráli Chinaski nebo vlastní tvorbu. Pak si zahráli poprvé už jako Falešná ozvěna na Rakovnickém autosalonu, a to bez vědomí pořadatele. Najednou v rámci vystoupení kapely základní umělecké školy stála na jevišti parta výrostků a vypálili do lidí celý svůj ještě novotou (i nesehraností) zářící repertoár. Ale byli mladí, sympatičtí a talentovaní. Příště už jsme je samozřejmě velmi rádi pozvali a raději si jejich vystoupení objednávali dlouho dopředu, aby měli volný termín.

Teď si Honzu můžete objednat nejen s kapelou, ale i se stánkem. S přítelkyní Petrou vyrábějí přímo před očima zákazníků rolovanou zmrzlinu. Z čerstvého ovoce, bez umělých barviv, zákazníkovi na míru. Pokud si nechcete zbytečně plašit chuťové pohárky, určitě se vyhněte webu rolovanazmrzlina.eu.