David Sklenička (9) v dresu plzeňských Indiánů.

David Sklenička byl před branami hokejového mistrovství světa

Z Újezdu nad Zbečnem až do reprezentace

O tom, že rakovnický okres produkuje výborné sportovce, není pochyb. Dalším do vínku je rodák z Újezdu nad Zbečnem David Sklenička, který už dva roky hraje hokejovou extraligu v dresu plzeňských Indiánů a dokonce byl velice blízko nominace na nedávno skončené MS v Paříži a Kolíně nad Rýnem.

Hned k hokeji

V mládí je řada začínajících sportovců na vážkách, do jakého sportovního odvětví se má pustit. David měl jasno hned od začátku. „Zhruba v šesti letech jsem se rozhodl pro hokej, a tak jsme s tátou odjeli do Berouna. Proč právě tam? Od nás je to do Berouna nebo do Rakovníka zhruba stejné, ale táta pracoval v Berouně, takže bylo snazší jezdit za hokejem sem. Výhodou bylo, že mě oba rodiče od prvních krůčků dobře připravili a podporovali, za což jim musím poděkovat. Druhým důvodem bylo, že jsem do Berouna chodil až do šesté třídy na základní školu. Všechny mladé kluky lákalo hrát v útoku a dávat góly, ale já byl jiný. Moc mě lákal post brankáře. Mým vzorem byl Roman Málek, ale nikdy jsem nenašel odvahu se do branky postavit, proto jsem zakotvil v obraně a v útoku odehrál snad jedno utkání za mladší žáky,“ začal povídání David Sklenička.

Přestup do Kladna

Zhruba v šesté třídě dostal David nabídku z Kladna, aby hrál za tamní Rytíře extraligu dorostu. „Neváhal jsem moc dlouho. Zařídil jsem si přechod do sedmé třídy základní školy a následně chodil i na sportovní gympl. Hokejově jsem ale dorostenecký věk na Kladně nedohrál celý. Po skončení druhého roku v dorostu se ozval mateřský Beroun, abych šel hrát za muže druhou nejvyšší republikovou soutěž. Rozhodování bylo jasné – vrátím se do Berouna.“

David Sklenička

Začalo to sestupem

Dorostenecký a dospělácký sport je úplně o něčem jiném a hokej není výjimkou. Přesto se David v dresu berounských Medvědů neztratil, a byť byl ještě dorostenec, tak pravidelně nastupoval ve druhé nejvyšší soutěži. „Byla to velká škola. Sice se nám moc nedařilo a soutěž jsme nezachránili, ale pro mě to byly nesmírně cenné zkušenosti. Všechno zlé ale bylo k něčemu dobré. Bavil jsem se s kamarádem, který hrál za Plzeň a měl svého agenta. Přes něj mi domluvil zkoušku u plzeňských Indiánů, která dopadla na výbornou, a já jsem se po roce opět stěhoval, tentokrát na západ Čech.“

Pouze tréninky

Pro Davida byl takový strmý postup hodně náročný, ale o to byla větší motivace, aby uspěl. „První rok jsem si za Plzeň nezahrál. Byl jsem věkově ještě dorostenec. Trénoval jsem s extraligovým týmem Indiánů, ale hrál druhou nejvyšší soutěž za Havlíčkův Brod, kam mě Plzeň poslala na hostování, abych získal zkušenosti a byl v zápasovém rytmu. Vůbec mi to nevadilo. Byl jsem mladý a byl jsem rád za to, že mohu s Indiány trénovat. To, že s nimi extraligu nehraji, to mě ani moc psychicky neubíjelo. Věřil jsem, že když budu na sobě pracovat, tak šance přijde. Nakonec byl rok v Brodu výhodou. Lépe jsem zvládl přechod do extraligy. Trenéři mi během roku v Brodu naznačovali, že se výkonnostně posouvám, ale já to na sobě moc nepociťoval (smích).“

Boj o dvě místa

Po ročním angažmá v Havlíčkově Brodu se David vrátil do letního kempu s plzeňskými Indiány. „Šel jsem do přípravy s čistou hlavou. Šest beků bylo jasných a místa byla otevřená pouze pro dva a vlčáků dost. Jen jsem si říkal, abych předvedl to nejlepší, co umím, a pak se uvidí. Byl to boj, ale naštěstí to vyšlo. Štěstí mi asi bylo nakloněno, protože již dva roky pravidelně nastupuji v základní sestavě. Oba roky byly velice slušné. V tom prvním jsme vypadli po velkém boji v semifinále se Spartou, a to byl zatím největší zážitek. Letos jsme se, po nepříjemných peripetiích, kdy jsme se potáceli i na barážových místech, na poslední chvíli protáhli do play-off, kde jsme v předkole vyřadili Vítkovice a ve čtvrtfinále vypadli s obhájcem titulu z Liberce. Za ty dva roky nejsem zklamaný z toho, co jsem předvedl, ale pořád je co zlepšovat.“

David Sklenička (vpravo) v přípravném utkání „dvacítek“ proti Slovensku.

MS juniorů

V první extraligové sezóně přišel další Davidův velký úspěch. „Vůbec jsem to nečekal a byl to pěkný šok. Dostal jsem se do závěrečné nominace na MS juniorů, které se kolem Vánoc 2015 uskutečnilo ve Finsku. Trochu mě mrzelo, že zrovna v tomto roce vyšel šampionát na Evropu. Rád bych se podíval do Kanady nebo Ameriky. Co říkali kluci, tak tam bývá tento šampionát o něčem jiném. Ve Finsku to byla moje premiéra a zároveň derniéra v mládežnické reprezentaci, a tak jsem si ji náležitě užil. Medaili jsme sice nepřivezli, když jsme ve čtvrtfinále vypadli s USA, ale byl jsem rád za tuto zkušenost.“

Paříž před branami

V závěrečném kempu české reprezentace před nedávno skončeným MS byl i David Sklenička. „S něčím podobným jsem vůbec nepočítal. Sezóna v Plzni skončila. Počítal jsem s odpočinkem a nějakou dovolenou, když mi volal reprezentační asistent Jarda Špaček, že se mám dostavit na první kemp, který byl ještě na Spartě. Že s reprezentačním týmem potrénuji a případně naskočím do nějakého zápasu. Nakonec z toho bylo plné vytížení nejen v prvním kempu, ale i v tom druhém, závěrečném, který se uskutečnil v Českých Budějovicích a kde byly sehrány České hokejové hry a rozhodovalo se o nominaci na MS do Paříže. Vůbec jsem netušil, že „Ajfelovka“ bude tak blízko. Sehrál jsem pět přípravných zápasů a myslím si, že z mé strany to dopadlo velice dobře. Nominace nakonec nevyšla, ale byl jsem moc rád, že jsem si mohl zahrát s klukama z NHL a KHL. A to, že trenér Jandač řekl, že dostanu příležitost v tomto roce, se krásně čte, ale je to zavazující, abych se co nejlépe připravil na nadcházející sezónu a neměl důvod mě vyřadit. O motivaci mám tímto postaráno.“

Nervóznější typ

Během své krátké kariéry už David vystřídal několik dresů. Poznal nové kluby a spoluhráče. „Vím, na co narážíš. Upřímně musím přiznat, že jsem spíš nervóznější typ a příchody do nových klubů pro mě nejsou žádnou slastí, ale po pár dnech si zvykneš. Jak na spoluhráče, tak na soutěž. Asi nejsložitější to bylo po přestupu do Kladna. Byl jsem ještě mladý a byla to první změna dresu. V Kladně mi trvalo docela dlouho, než jsem zapadl do kolektivu a začal se bavit, ale s přibývajícími roky je to lepší a lepší. Druhý hodně nervózní vstup byl, když jsem přišel mezi Indiány. Nikoho jsem neznal, ale kluci mi pomohli a bylo to fajn. Poslední nervozita, ale už ne taková, přišla před pár týdny, když jsem vstoupil do kabiny českého reprezentačního mužstva, kde seděli kluci z NHL či KHL, ale po chvilce bylo vše OK. Jsou to normální kluci, kteří si na nic nehrají a na ledě mi dokázali pomoc. Paradoxní je, že když vstoupím do kabiny, tak jsem nervózní, ale na ledě už je to v pohodě. Jakmile rozhodčí vhodí buly, tak neřeším, v jakém dresu jsem a proti komu hraji. Chci vyhrávat a být pro tým co nejplatnějším hráčem.“

Hokejová povaha

Jak již David naznačil, tak pořád je co zlepšovat. „Ani neumím říct, jaká je moje slabina či silná stránka. Jsem spíš takový univerzál, a to se týká i herního stylu. Mám rád kombinační hokej, kde se obránci zapojují do útočení a nebojí se střílet, ale „smlsnu“ si i na tvrdších soubojích u mantinelu. Vždy to záleží, jaký se hraje zápas a kdo je soupeřem. Většina hráčů třeba nemá ráda Spartu, ale já s tímto klubem nemám problém. Na druhou stranu nejnepříjemnějším útočníkem, proti kterému nerad hraji, je Martin Látal z Mladé Boleslavi, ten když našlápne, tak ho nejde chytit (smích). Co se týče oddychu, tak se snažím doma hokej vůbec neřešit a úplně od něho vypnout. Mojí největší regenerací je spánek (smích) a samozřejmě trávení času s přítelkyní a naším psem, což mi dodává sílu do hokeje.“

Plány do budoucna

Byť začínají letní dny a sluníčko pěkně hřeje, tak extraligoví hokejisté už nabírají první dávky fyzičky na nadcházející ročník. „Jelikož jsem byl na kempu s reprezentací, tak mám o čtrnáct dnů posunutý nástup do přípravy, ale mé plány jsou jasné. V Plzni mám ještě jeden rok platnou smlouvu, a tudíž nic neřeším. Chci se co nejlépe připravit a odehrát v dresu Indiánů co nejlepší sezónu. A co se týče dlouhodobých plánů a snů, tak už jsem si svoje prvotní a dětské splnil. Chtěl jsem hrát extraligu a nakouknout do reprezentace. To se mi povedlo, takže cokoliv přijde navíc, tak to bude jenom fajn,“ uzavřel povídání David Sklenička. David Svoboda